fofo
11. dubna 2010 v 17:43

K deadly passion (zmenšit)

K severus a sampon (zmensit)

K létání a o něco to zmenšit ..
fotots
11. dubna 2010 v 17:39

Na úvodní stránku (nebo-li to rozšiř aby to bylo přez celou)

K tvojí kapitolovce ... a zmenši to .. aby to byl menší a rozpoznatelný obrázek ....

toto dej k My magic live ... a také to zmenši o něco málo

Toto je draco představuje to Luciuse s Avadou .. takže ke snům a zmenšit pls

K povídce zkažený silvestr)

k Povídce odpusť
kniha 14
11. dubna 2010 v 17:32
Severus a šampon
(by Katkaklem)
Jednoho krásného dne se Snape probudil s velice mastnými vlasy , ale nemohl s tím nic dělat protože neměl šampon . Šel na snídani , tam si to vše pořádně promyslí . Když vešel všichni si začali něco breptat . Na to Brumbál musel něco podotknout ,, Severusi , měl by jste se jednou za rok umýt . " Snape se zamračil a raději odešel . Brumbál má pravdu , něco s tím musel dělat . A nakonec to vykoumal . Vymyslel nějaký nový lektvar na přípravu šamponu … trvalo to půl dne . Všechno z kotlíku nalil do umělé flašky od starého šamponu . A ano . Byl čas se umýt . Když byl ve sprše a zrovna si na sebe vylil litr té pychlavé tekutiny co mu tekla do očí , někdo klepal . A hned vešel bez váhání dovnitř , byl to Brumbál . ,, Severusi , nesu vám skvělí šampon , používám ho už měsíc , a stále parádně funguje " když viděl severuse ve sprše a jak na sebe lije sprchový gel , rozesmál se ,, Severusi , nespletl jste si lahvičky ? " Severus rychle kolem sebe omotal ručník .. ,, prosím " podíval se na poličku kde měl vyrovnané různé věci do koupele . Ano ten svůj šampon co si tak pracně půl dne připravoval tak stál . Podíval se na sprchový gel co držel v ruce , a mírně zaklel , znova vlezl do sprchy a myl se znova !!! Když brumbál odcházel radoval se že už nebude po celé ty roky tak smrdět !!!!
"THE END"
Do you love me? Please lie and say YES
(by Katkaklem)
Severus kráčel potemělou chodbou v Bradavicích. Přemýšel o tom, kdy se ještě přátelil s Lily, jak se jí poprvé zeptal jestli ho miluje.
"Lily... Miluješ mě? Prosím lži a řekni ano" sklonil hlavu a zadíval se na její nohy.
"Severusi? Co to říkáš... Mám tě ráda jako přítele a ty to víš" Chytla ho za bradu, a jediným pohledem mu dodala odvahu. On však neměl dostatek síly. Vytrhl se jí a odešel. Když jí hledal, aby se jí omluvil. Nenašel jí, byla již pryč s tím Potterem. Nehledal jí, doufal, že je šťastná, když se však dozvěděl, že oba dva umřely, měl chuť se zabít. Každý den chodil k jejímu hrobu a marně se ptal "Lily, miluješ mě? Prosím lži a řekni ano" Nikdy se odezvi nedočkal. Neměl ji nechat odejít.
Přišel na Astronomickou věž, pohlédl dolů a pomstichtivě se ušklíbl někam do tmy. Přišel ke kraji, a zadíval se na hvězdy "Lily. Vím, že mě nemiluješ, ale já chci být s tebou" Udělal krůček dopředu, a propadl se do temnoty. Věděl, že ji zase spatří.
kniha 13
11. dubna 2010 v 17:32
Zkažený Silvestr
(By Katkaklem)
Jednou večír se dívka jménem Natalie rozhodla, že půjde na silvestra s přáteli do místního baru. Šli, a ona nepřetávala myslet na toho šarmantního muže "notak dnešek si chci užít, nechci ho zas celý probrečet" Vešli do dveří, vevnitř hrála hudba a lidé se dobře bavili. "Notak Natalie, poď si zatančit, nemůžeš tu sedět věčně"
"Ne díky Boby, teď fakt nemám náladu, pozvi Lenku"
Odešel bez dalšího ptaní, taky proč se u ní zdržovat že? Nechce, nechce. Zase myslela na Severuse, myslela na něj tak jako každý večír, myslela že je tu s ní a baví se. Ale do reality jí vtáhla kapka, která jí stékala po obličeji. Sebrala se, a spěchala na dámské záchodky. Stoupla si před zrcadlo a rozbrečela se. V duchu si říkala "to musí přestat, už se nemůžu dál trápit" Vzhlédla na sebe do zrcadla, za sebou viděla muže, byl to on, byl to Snape. Otočila se, ale už ho neviděla. Rozbrečela se ještě více. Vzala kabelku, co měla poleženou vedle sebe a šla si sednout. Takhle to jít nemohlo, napsala vzkaz
"Drazí přátelé, stále více se trápím. Děkuji, že jste mě sem vytáhli ale moc to nepomohlo"
Odešla. Doma si lehla na postel a vyndala si ze šuflíku své prášky na spaní.
Druhý den ráno jí šla její matka vzbudit "Miláčku vstávej musíš do školy"
Dcera se však neozívala, podívala se na stůl, a tam prázné balení prášků "neee co jsi to udělala" Běžela zavolat záchranku jenže pozdě dívka byla mrtvá.
Později na pohřbu, kde byli i její přátelé, se tam objevil i on. Takže existoval a ona pro něj umřela. Všimla si ho jen její nejlepší kamarádka, které se Natalie vždy svěřovala. I o něm mu pověděla.
"Zemřela jsi s tím, že neexistuje, ale on žije"
Každý den, kdy chodila její kamarádka Natalie na hrob, tam byli stále čerstvé květiny, jen ona věděla od koho jsou!
Jednou večír se dívka jménem Natalie rozhodla, že půjde na silvestra s přáteli do místního baru. Šli, a ona nepřetávala myslet na toho šarmantního muže "notak dnešek si chci užít, nechci ho zas celý probrečet" Vešli do dveří, vevnitř hrála hudba a lidé se dobře bavili. "Notak Natalie, poď si zatančit, nemůžeš tu sedět věčně"
"Ne díky Boby, teď fakt nemám náladu, pozvi Lenku"
Odešel bez dalšího ptaní, taky proč se u ní zdržovat že? Nechce, nechce. Zase myslela na Severuse, myslela na něj tak jako každý večír, myslela že je tu s ní a baví se. Ale do reality jí vtáhla kapka, která jí stékala po obličeji. Sebrala se, a spěchala na dámské záchodky. Stoupla si před zrcadlo a rozbrečela se. V duchu si říkala "to musí přestat, už se nemůžu dál trápit" Vzhlédla na sebe do zrcadla, za sebou viděla muže, byl to on, byl to Snape. Otočila se, ale už ho neviděla. Rozbrečela se ještě více. Vzala kabelku, co měla poleženou vedle sebe a šla si sednout. Takhle to jít nemohlo, napsala vzkaz
"Drazí přátelé, stále více se trápím. Děkuji, že jste mě sem vytáhli ale moc to nepomohlo"
Odešla. Doma si lehla na postel a vyndala si ze šuflíku své prášky na spaní.
Druhý den ráno jí šla její matka vzbudit "Miláčku vstávej musíš do školy"
Dcera se však neozívala, podívala se na stůl, a tam prázné balení prášků "neee co jsi to udělala" Běžela zavolat záchranku jenže pozdě dívka byla mrtvá.
Později na pohřbu, kde byli i její přátelé, se tam objevil i on. Takže existoval a ona pro něj umřela. Všimla si ho jen její nejlepší kamarádka, které se Natalie vždy svěřovala. I o něm mu pověděla.
"Zemřela jsi s tím, že neexistuje, ale on žije"
Každý den, kdy chodila její kamarádka Natalie na hrob, tam byli stále čerstvé květiny, jen ona věděla od koho jsou!
"THE END"
Odpusť
(by Katkaklem)
Hrozně se pohádali. On ji hrubě udeřil do obličeje a odešel do své komnaty, když si uvědomil co způsobyl, chtěl se jí omluvit. Otevřel dveře, ale ona už tam nebyla. Zkrátka odešla. Nehodlal jí hledat. Sedl si prostě do svého křesla a čekal až se vrátí, tak moc se jí chtěl omluvit. Čekal takto týden, už byl v koncích, ale co měl dělat? Najednou někdo klepal. Snape řekl smutným hlasem "Dále" a vešel Brumbál "Dobrý večer, mám pro Vás špatnou zprávu"Snape se postavil z křesla "co se stalo" řekl vyděšeným hlasem. "Vaše žena se našla" "To je snad dobré nebo ne?" "Našla se mrtvá, podřezala si žíli u jezera. Je mi to moc líto "Na chvíli se odmlčel, a pak odešel protože cítil, že chce být sám.
Snape celou tu dobu mlčel. Vzpomínal na tu hádku, kdy jí udeřil. Možná, kdyby se jí omluvil hned, mohlo by být vše vpořádku. Ale teď už je pozdě. Malé slzičky si pomalu protlačili cestu ven, fňukal jak malý, ale tentokrát bylo proč. Šel na to osudné místo, kde jí udeřil. Klekl si na zem. Ještě tam byla kapka krve. "Hermiono, Odpusť" a rozplakal se ještě více. Druhý den hledal Brumbál také Severuse. Našel se pod Astronomickou věží. Skočil. Brumbál nevěřil svým očím. Nikdy neviděl Snapea takhle zničeného. Chápal ho, udělal by zřejmě to samé, ale bylo pozdě. Všiml si papíru co Severus držel v ruce. Stálo na něm:
Drahý Brumbále, odpuste. Bez ní nemohu žít, takto budu navždy s ní. Hermiona by byla poctěna, kdyby jste naše děti hlídal vy. SS. Poklekl k Severusovi "Bude mi ctí"
Drahý Brumbále, odpuste. Bez ní nemohu žít, takto budu navždy s ní. Hermiona by byla poctěna, kdyby jste naše děti hlídal vy. SS. Poklekl k Severusovi "Bude mi ctí"
"THE END"
Deadly passion
(By Barush)
Už se stmívalo,když se vracel do hradu.Byl se projít,aby si pročistil v hlavě své myšlenky.Miloval dlouhé odpolední procházky,bohužel na ně poslední dobou neměl moc času.Brumbál po něm chtěl mnoho věcí."Vždyť je zlá doba" řekl si pro sebe a zadíval se na temnou oblohu nad hradem.
"Všichni si přejí aby už to bylo za námi,ale nikdo neví kdy to skončí.Strana temna zbrojí své síly a my máme jen pár mocných kouzelníků." Přemýšlel... "jediné pro co je dobré žít je ona,jen kvůli ní dál žiju.Kdyby mi tenkrát nezachránila život,už bych tady nebyl." Jeho tok myšlenek přerušil až zvuk otevírajících se hradních dveří.
"Remusi,tady jste.Mohl by jste na chvíli se mnou?" ozval se ten kdo ho vyrušil.
"Jistě Albusi, " a vydal se za ním do hradu.
Když odcházel z ředitelovy pracovny bylo už pozdě,a tak šel rovnou do svého kabinetu.Vzpomněl si na to když mu před 5 lety Albus dal tento kabinet se slovy,že bude ten nejlepší učitel obrany proti černé magii,který kdy na této škole učil.Byl rád že ho všichni přijali dobře,až na pár zmijozelských studentů a ředitele jejich koleje.Těch si nevšímal.Opět zamyšlen přešlapoval práh svého kabinetu.Zavřel za sebou dveře a usedl do svého křesla u okna.Než rozsvítil lampu na svém stolu,sundal si kabát,který položil přes opěradlo křesla.Rozsvítil a v záblesku světla spatřil její krásnou tvář.Pomalu se k němu přibližovala a on na ní mohl oči nechat.Měla nádherné hnědé kudrnaté vlasy volně spadající po ramena,krásné hnědé oči a malý zaoblený nos.Když byla u něj,sedla si mu na klín,jednou rukou ho objala kolem krku a druhou mu zajela do vlasů.Začala ho jemně líbat.On udělal to samé.V zápalu rozhořívající se vášně si ani nevšiml,že je někdo pozoruje.Ani ona si toho nevšimla,a tak se mohl pozorovatel narušeně bavit.Ona dělala vše proto aby on nebyl ani chvíli v klidu.Opřela se o stůl a nohu mu omotala kolem té jeho.Neovladatelně jí začal líbat až se jejich jazyky divoce spojily.To ale už neznámý pozorovatel nevydržel.Obratně vytáhl hůlku a zamířil na něj.
"Avada Kedavra" zařval a jeho kletba zasáhla cíl.Remus padl mrtev na zem.Ona vyjekla a zároveň její oči ihned propukli v pláč.
Otočila se na vraha jejího přítele a rychle popadla jeho hůlku,která mu vypadla na zem.
"Severusi..?"zašeptala vyděšeně a překvapeně najednou,"jak jsi jen mohl?"
"Věděl že Tě miluji,a stejně dělal jako by nic.Ani nevíš jak dlouho jsem se chystal tohle udělat." Odpověděl jí také šeptem. "To.. to.. to né.. " šeptala, "néé.. A.. Avada Kedavra" vyřkla ze svých úst a on se sklátil na zem stejně jako Remus.Ona poklekla vedle Remuse,vzala jeho ruku do své a znovu se rozplakala.Plakala dlouho než se vzpamatovala a poté obrátila jeho hůlku i proti sobe.Padla znovu ta vražedná kletba a ona navždy ulehla bok po boku své jediné milované lásce.
"THE END"
Létání
(by Katkaklem)
Jednoho krásně slunného dne se Severus porbudil , rozespalí si promnul oči . Když někdo klepal . Pouze jemně zakřičel ,,no jo … už jdu " šel otevřít dveře , a tam stál Brumbál
,,Severusi , doufám že jste nezapoměl , že dnes všichni profesoři mají povinné létání , když už ty naši studenti jsou doma , musíme se nějak zabavit , a toto byla nejlepší možnost . " ,, Jistě , každym rokem se najdou lepší a lepší … Dobře přijdu , jestli najdu své koště , s kterým uklízím" Zamračil se a těsně před Brumbálem zavřel dveře .
,, Každý rok vybírají horší a horší kraviny , co bude další rok ? Budem se dokopávat k Jádru ? " Šel do kumbálu podívat se jestli tam to své koště ještě má . Ano .. bylo tam , najednou si vzpomněl na svá léta , kdy se učil létat . Nikdy ho tento předmět nebavil . Nechápal , proč se učí něco co nepotřebuje , ale tentokrát znal odpověď . Vyndal ho z kumbálu a oprášil ho . Bylo na něm vyřezáno ,, Navždy , pro Lily " Vyšel s koštětem ven . Už tam byli všichni profesoři . Jeden se dokonce pokoušel vzlétnout , ale to koště ho nechtělo poslouchat a shodilo ho , prásknul s ním o zem a říkal ,, Tak na toto nemám nervy " Severus se usmál , když zjistil , že nebyl jediný koho tento předmět nezajímal .
Koště si vložil do mezinoží . A vzlétl do výšky 5 metrů . Koště se s ním začalo hejbat ze strany na stranu , ale na rozdíl od někoho ho udržel . Byla to asi odplata za to jak s ním po celé ty roky zacházel. Chtěl vidět jak Bradavice vypadají ze vzduchu a proto vyletěl až nad mraky .Najednou před sebou uviděl světlo . Byla to Lili ,která mu něco říkala ,, Severusi , Pozor , otoč se " a poté opět zmizela . ,, LILYYYY !! "Severus se otočil a vdáli spatřil těleso blížící se k němu . Bylo to letadlo . Koště se mu pomátlo a znovu sebou začalo házet . Po několika vteřinách prudce zamířelo k zemi . Severus měl štěstí , také mohl zkončit jako ozdoba na předku letadla . Když byl dole flákl koštětem o zem a odešel do svých komnat . Sedl si na svou postel , vzal fotku co byla na stolku. ,, Lily , Děkuji ti . Navždy tě budu nosit v srdci " Položil se na postel a usl , celou dobu co spal se mu zdálo o tom , jak na něj Lily mluví , on na ní jen koukal . Do pokoje přišel Brumbál , chtěl se ho zeptat co se stalo , ale spal . Na Severusově zavřených očí bylo vidět jak se ven snaží dostat malá slzička , a pak Severus zamumlal ,, LILY, neodcházej" a spal dál …
,,Severusi , doufám že jste nezapoměl , že dnes všichni profesoři mají povinné létání , když už ty naši studenti jsou doma , musíme se nějak zabavit , a toto byla nejlepší možnost . " ,, Jistě , každym rokem se najdou lepší a lepší … Dobře přijdu , jestli najdu své koště , s kterým uklízím" Zamračil se a těsně před Brumbálem zavřel dveře .
,, Každý rok vybírají horší a horší kraviny , co bude další rok ? Budem se dokopávat k Jádru ? " Šel do kumbálu podívat se jestli tam to své koště ještě má . Ano .. bylo tam , najednou si vzpomněl na svá léta , kdy se učil létat . Nikdy ho tento předmět nebavil . Nechápal , proč se učí něco co nepotřebuje , ale tentokrát znal odpověď . Vyndal ho z kumbálu a oprášil ho . Bylo na něm vyřezáno ,, Navždy , pro Lily " Vyšel s koštětem ven . Už tam byli všichni profesoři . Jeden se dokonce pokoušel vzlétnout , ale to koště ho nechtělo poslouchat a shodilo ho , prásknul s ním o zem a říkal ,, Tak na toto nemám nervy " Severus se usmál , když zjistil , že nebyl jediný koho tento předmět nezajímal .
Koště si vložil do mezinoží . A vzlétl do výšky 5 metrů . Koště se s ním začalo hejbat ze strany na stranu , ale na rozdíl od někoho ho udržel . Byla to asi odplata za to jak s ním po celé ty roky zacházel. Chtěl vidět jak Bradavice vypadají ze vzduchu a proto vyletěl až nad mraky .Najednou před sebou uviděl světlo . Byla to Lili ,která mu něco říkala ,, Severusi , Pozor , otoč se " a poté opět zmizela . ,, LILYYYY !! "Severus se otočil a vdáli spatřil těleso blížící se k němu . Bylo to letadlo . Koště se mu pomátlo a znovu sebou začalo házet . Po několika vteřinách prudce zamířelo k zemi . Severus měl štěstí , také mohl zkončit jako ozdoba na předku letadla . Když byl dole flákl koštětem o zem a odešel do svých komnat . Sedl si na svou postel , vzal fotku co byla na stolku. ,, Lily , Děkuji ti . Navždy tě budu nosit v srdci " Položil se na postel a usl , celou dobu co spal se mu zdálo o tom , jak na něj Lily mluví , on na ní jen koukal . Do pokoje přišel Brumbál , chtěl se ho zeptat co se stalo , ale spal . Na Severusově zavřených očí bylo vidět jak se ven snaží dostat malá slzička , a pak Severus zamumlal ,, LILY, neodcházej" a spal dál …
"THE END"
kniha 12
11. dubna 2010 v 17:31
Stála znovu u jezera. Chtěla vyzkoušet další variantu. Rozeběhla se hned k lesu, Barush tam seděla a sledovala udání posledních dvacetičtyř hodin. Všude kolem krvavá válka. Zmatení lidé pobíhají a metou kletby všude kolem. Viděla přicházet Luciuse, čekala. Všechno probíhalo stejně po dobu kdy jí nabídl, co jí vlastně nabídl? Slastný sex ve prostřed lesa? Teď ho nazvala prašivým hajzlem, udeřil jí a teď nastala- nastala smrt. Kathrin musela zasáhnout. "Avada Kedavra" Přiběhla k Barush "vpořádku?" ona jen kývla na souhlas. To Kathrin stačilo, rozeběhla se znovu k jezeru, zdáli viděla ležet dva smrtijedy na zemi, leželo tam ještě jedno tělo, černý plášť, mastné černé vlasy "néé" znovu zařvala, přiběhla k bezvládnému tělu, ležel tam, nehýbal se. Kathrin se proklínala za vše. Vypadalo to, že se nevzbudí. Teď nemá co ztratit. Běžela k hradu zjistit jestli přežil alespoň Lupin, Brumbál a jiní. Cestou stíhala zabíjet všechny lidi. Vdáli u hradu viděla "Voldemort" Chtěla se za to vše pomstít rozeběhla se k němu. Jenže, tu radost si chtěl udělat i jiný chlapec. Potter si před něj okamžitě stoupl a něco na něj řval, nevnímala ho, raději zalezla za jeden z jim nejbližších stromů. Stála tam, začali spolu bojovat a někteří smrtijedi se začli kupit kolem těch dvou "vyvolených" Věděla, že pokud ho Harry zabije Smrtijedi se na něj vrhnou. "mdloby na tebe, Avada Kedavra, mdloby na tebe" Tak se jich začínala postupně zbavovat. Voldemort měl značnou přesilu, najednou cítila jistou energii schromažďují se kolem ní. Spatřila tři postavy, zdálo se, že to byly rodiče Pottera a- ne to není možný - Severus" postavy ji sledovali, ticho přerušila až matka Harryho "pomoz mu, nemá již sílu prosím" jeho otec se jen usmíval a sledoval zoufalou a ubrečenou Kathrin "Dobře" pohlédla na Severuse "Kathrin, to vše bude dobrý, chci abys věděla, že já- já tě budu milovat stále" a všichni zmizeli. Teď byla odhodlána mu pomoci. "Avada Kedavra" Zařvala a tak zabila Voldemorta který si teď vychutnával blízkou porážku Pottera, věděla, že jí bude nenávidět. Ale ona to udělala pro- pro koho vlastně- pro duchy ? Ubohost pomyslela si.
Vzbudila se. Sama nevěděla proč ten sen pokračoval tak dlouho. Pohlédla na hodiny na stolku ukazovali pátou hodinu. Promeškala všechny výuky, včetně Severusových lektvarů. Teď byl čas na večeři. Stoupla si. Nechápala jak může být unavená po tom co prospala celý den, nohy se jí podlamovaly a ona stále nemyslela na nic než-li na ten sen, nevnímala slzy, nevnímala pohledy jejím směrem když procházela chodbou. Zastavila se před síní a opřela se o rám hutných dveří Velké síně. Ztrácela sílu, nechtěla zažít válku, chtěla se někde ukrít, ukrít se s vědomím, že umřou její nejbližší. Bála se velké ztráty. Plakala otočená na rám, a rozhodně jí nevadily vyděšené pohledy učitelů. Nejvíce vystrašený byl ze strany Brumbála, profesoři se mu jistě svěřili, že nebyla na žádné hodině, ale takhle zdrcenou jí v životě neviděli. Klesla na zem, posadila se a zády se opírala o rám. Plakala si do klína, nohavice se jí promáčeli čím dál tím více, nevnímala to, jen si krutě uvědomovala co viděla. Někoho bude muset obětovat pro to, aby mohla zachránit toho druhého, ale koho si však vybrat? Barush- její nejlepší a nejvěrnější přítelkyně. Severus- ten koho dlouhou dobu milovala. "proč jááá?" zoufale zařvala, nezajímalo jí momentálně nic. Věděla, že se to nezmění, ale doufala, zoufale doufala, že bude možnost tomu zabránit. Nevšimla si přicházejícího Brumbála, poklekl před ní a dlouze se jí zadíval do očí. Ona ho viděla pouze matně, slzy jí k tomu pomáhaly.
"děvče co se děje?" neměla slov, ano všudy ochotný Brumbál, jeho ochota, jeho radost pro každičkou maličkost co Potter udělá, jí unavovala. Jeho pisklavý hlas se jí zaríval pod kůži. Chtěla ho odbít ale zajímalo jí jedna věc, kolik má času "Řediteli? Potřebuji vědět jedno!-" teď skoro šeptala "Kdy, kdy má být válka" řekla s takouvou odhodlaností jako nikdy před tím. Musí to z něj dostat "Já- já nevím" vypravil ze sebe, ona mu však v očích viděla- lež "Vím, že to víte, proč mi to nechcete říci" Brýle si nasadil více na nos a neuhýbal pohledem z jejích očí. Chvíli si myslela, že jí chce zhypnotizovat. "Neměla by jsi se tím zatěžovat, jestli to co právě provádíš je kvůli tomu, nemusíš se bát mi vyhrajeme, slibuji" Věděla, že jeho slib je nejistý, hlas se mu klepal když jí to říkal, měl strach? Nemohla právě nic říci s jistotou jen to "Ne, sakra není to kvůli tomu. Zkrátka- ne, musím- musím- musím si vybrat." Stoupla si a rozhédla se kolem, ne chtěla najít pouze dvě osoby s jednou si byla jistá kde jí najít, ale druhá mohla být kdekoli. Seděla u Nebelvírského stolu a stejně s ostatními na ní zírala. "moment, je tu možnost" ano. Dá se říci, že odstrčila Brumbála, ten se však ani nehl a s chutí sledoval Kathrin mířícímu k profesorskému stolu. "Lupine prosím poďte se mnou" Co to řekla, ále vždyť je to jedno. On nechápajíce jí následoval. Chytla ho za ramena a přitiskla ke zdi, chovala se celkem divně, bylo jí to však jedno. "vím, že - milujete Barush, ale až vám vyzná při válce lásku, a vy jí budete chtít odvést do lesa. Aby se tam ukrila, nedělejte to, ukrijte jí jinam, nebo jí mějte při sobě. Prosím, uděláte to pro mě?" Vykulil na ní oči rozhlédl se po síni. Zdálo se, že je nikdo neviděl " slibte to" zařvala na něj. " jak to víte? Nikomu jsem nic neříkal?" pomalu zuřila, věděla co jí při válce čeká. "Na tom nezáleží. Slibte to, prosím" pomalu ho pouštěla. "Dobře, dobře, slibuji, ale to mi vysvětlíte je Vám to jasný" Znechuceně se usmála. "Pokud bude čas" Odešla se najíst. Hlad jí přemohl. Nečekala to co řekne Brumbál "začne to zítra brzy ráno" Kathrin se málem udusila čajem "už ?" sklopila oči.
Druhou noc se jí sen nezdál, ale probudila se poměrně rychle, chtěla se projít. Vždyť to bude poslední noc v tomhle stavu. Procházela chladnými chodbami. Jako to dělávala každý večer. Procházela se a konečky prstů se dotýkala stejně chladných stěn. Dělalo jí to dobře. Ani si neuvědomovala, že se nebezpečně blíží do sklepení. Až když spatřila dveře do Snapeových komnat uvědomila si kde je. Bylo divné klepat mu na dveře, proto raději šla dále. Vnímala sklepení chlad. A smála se tomu všemu co se jí stalo poslední dobou. Stál tam opřený o zeď a díval se stejně jako ona dříve na měsíc. Popošla k němu, a zastavila se vedle něho. On na ní zkoumavě pohlédl. Otočil se na ní a zády se opřel o zeď. " co tu děláte slečno? Smím se zeptat?" ušlébla se "Myslíte si, nebo připadala jsem Vám poslední dobou jako- blázen.... nemám pravdu?" Nechápal jí. "Vy- vy mi nepřipadáte nikdy jako blázen slečno." Usmála se na něj. Stoupla si čelem k němu, a zkoumavě si prohlížela jeho obličej. Byl plný strachu, sebevědomí, síly, bolesti. Vyděla v tom mnoho, ale u ničeho nechápala proč. Odstrčil se od zdi. Dlouze pohlédl na Kathrin, a poté jí jemně políbil, stejně jako to bylo v tom snu. Prsty zapletla do jeho mastných vlasů. Hrála si s nimy stejně jako on s jejím jazykem. Tiskli se k sobě. Hladil jí po zádech. Ona si krutě uvědomovala, že ho ztratí. Slzy, znovu a znovu. Stále dokola. Ucítil to a pomalu se od ní odtrhl. "Co se děje Kathrin?" usmála se. Teď si musí užít poslední noc "Nic- jen.. to je jedno. Je mi zima" Přitiskla se k němu. "poď dám ti nějaký lektvar na zahřátí"šla jsem s ním do jeho komnat. Zalezl chvíli do jeho pracovny a Kathrin si zatím prohlížela jeho knihovnu, tolik knih vidí jen málokdy. Obdivovala ho, našla tu některé i mudlovské. Měl to tu do tmavé barvy, samozřejmě se tu vyskitovala i zelená barva. Typický Zmiozel. Nevšimla si ho, on jí sledoval od dveří s pobaveným úšklebkem. "Zajímá Vás něco konkrétního slečno?" Zprudka se otočila, lekla se ho, to musela uznat "nějaká kniha, s lekvary ve které se nachází lektvar proti ironii nemáte?" oplatila mu "Máte smůlu, nic takového nemám, a myslím že bych jí ani nepotřeboval" Uchechtla se "Možná" pomalým krokem přišla k němu a vzala si lahvičku nažloutlé tekutiny. "děkuji" Otočila se a lahvičku vypila. Silné paže jí objali kolem boků a ona se začala smát "hned je mi teplo" otočila se k němu. Pohlédla mu do očí. Cítila se s ním v bezpečí. "Lektvar pomáhá brzo. Kord když je tvořen expertem" Zasmála se "To bych se s tím expertem měla seznámit, určitě bychom si rozuměli" úšklíbl se "Neprovokujte mě slečno!" Opřela se rukama o jeho hruď "O to se ani v nejmenším nepokouším" Zašeptala mu do uší. Kathrin se ráno probudila v jedné neznámé místnosti. Ne znala jí za ten den celkem dobře. Černé vybavení a zelené doplňky. Severus Snape. Otočila se na místo, kde ještě v noci ležel. Nebyl tam, ano co si myslela, dnes měla začít válka a Severus měl mít právě teď schůzku s Voldemortem. Usmála se, právě včera zachránila život její přítelkyni. Teď jen doufat, že Lupin neudělá blbost a nezkazí to co skvěle načala. Vstala, chtěla se naposledy rozloučit s přáteli. Vše nemuselo jít podle snů a ona mohla ztratit přátele. Přišla do velké síně, bylo tam plno studentů a mladší ročníky odjížděli domů, měli zákaz zůčastnit se války. Pouze starší ročníky s jejich svolením mohli zůstat. Koukala se smutně na tu paniku co všude vládla. Věděli, že dnes je možná jejich poslední den, někteří byly šťastný, že mohou pomoci s bitvou. Rozlížela se a hledala jednu postavu, Harry Potter tam samozřejmě nebyl. Ucítila, že se na ní někdo dívá, bylo však těžké rozeznat kdo, plno lidí všude kolem, právě proto se nesnažila najít člověka co si neodpustil zasněný pohled jejím směrem. Stěny hradeb se otřásly. Je to tu, velký nával smrtijedů se snaží dostat do hradu. Poslední studenti se odletaxovali a tak Brumbál uzavřel krb před nevítanými návštěvami. Kathrin byla mezi prvními, kdo vyrazil ven, i když se polovina studentů drželi v hradě. Rozeběhla se do chodby, nikdo jí nenásledoval. Stěny se otřásli ještě více a byl slyšet zlověstný smích. Voldemort právě prorazil obrané kouzla a on i s jeho společníky se drali dopředu. Kathrin slyšela dupot, nebylo jich moc, najednou se před ní objevily dva zamaskovaní smrtijedi. Kathrin se na ně usmála "Mdloby na tebe, Mdloby na tebe." Nebylo to nic těžkého řekla si a pokračovala. Tuto chodbu neznala. Běžela dále, již nikoho nepotkala. Nakonci této temné chodby viděla světlo, běžela dále. Vyšla, zřejmě zadním vchodem z Bradavic Napravo od ní bylo jezero. Něco nehrálo, zničeho nic se ochladilo, z úst jí vycházel studený vzduch. "mozkomoři" otočila se, ano byl tam, koukala na něj, když se však přiblížil Kathrin vytáhla hůlku a vykřila "expecto patronum" její laň vyběhla z hůlky a schutí se vrhla na mozkomora. Moment její parton nebyla laň ale vlk, Severus Snape vlastnil laň, pak jak je to možné? Učili se přeci o tom, že....- Ano učili se o tom, že když dvě osoby k sobě cítí stejnou lásku jejich patroni se spojí a stanou se stejnými. Laň, její patron se proměnil v laň, nemohla tomu uvěřit. Ale nebyl čas, běžela k jezeru, kde ve snu byla se Severusem. Rozhlížela se kolem, nic se nedělo. Z lesa se ozíval smích Luciuse Malfoe "Lupin jí tam přeci jen opdvedl" blbec, řekla si, Severuse nikde neviděla, proto se tam rozeběhla, zastavila se za stromem, ne Barush tam nebyla, viděla jak Lucius míří hůlkou na někoho za stromem. Když se ten někdo pohl, uviděla tak tolik známou tvář Severuse. Poslouchala jejich rozhovor. "Severusi, sám víš, že já jsem to o tobě věděl dávno, byl jsem však natolik šlechetný, že jsem ani u Voldemorta necekl, i když přiznávám, že jsem o tom uvažoval. Tak proč teď nechceš spolupracovat? Může za to ona, Kathrin tě tolik okouzlila nebo proč jsi se zbavil svých poviností sloužit Voldemortvi?" Ke konci začal řvát. "Luciusi, nechápu tvoji zbabělost, tak teď jí neskrývej za to, že jsi mě před ním kryl, kdybys mohl řekl by jsi mu to, ale ty se bojíš potrestání, nemám pravdu?" Nemohla přehlédnout Luciusům úšklebek "Neodpověděl jsi na otázku ohledně té dívky" i ona toužila vědět více, vědět co na to Snape řekne "Ano, miluji jí, nesmím připustit, aby se jí něco stalo, a kdyby byla se mnou a já sloužil nadále Voldemortvi, jak by to s ní dopadlo? Byla by to akorát děvka pro ostatní smrtijedy, a já jí takto nechci zesměšnit" Lucius vztyčil hůlku, nechápala proč se Snape nebrání. Pohlédla mu do rukou, nikde žádná hůlka, podívala se pod nohy a zahlédla něco černého. Severusova hůlka jí ležela přímo u rukou, vzala ji a rozeběhla se k nim "Avada kedavra" než toto však Lucius stihl dořéci Kathrin mu vběhla do rány a Severusovi hodila jeho hůlku. Před očima se jí v ten okamžik objevila doba kdy trávila noc se Severusem, přátelé, a vše co měla tolik ráda. Pak nastalo to žalostné - NIC. Oči jí zčernaly a ona klesla se zaduněním na zem. Nehýbala se a již nic nevnímala. Severus se jen díval jak padá. Poté uchopil svojí hůlku a tu namířil na Luciuse "Avada kedavra" zařval, tuto kletbu nepronesl nikdy s takovou nenávistí jako nastala teď. Hnusil se mu. Přiklekl k mrtvé Kathrin a díval se jí do očí, nebyly již takové jako dříve, modré, plné radosti a štěstí. Teď v nich neviděl naprosto nic, pouze tmu a utrpění. Začal vzpomínat na ty sny co se mu zdály. Viděl Kathrin stojící u jezera, rozešel se k ní, když viděl smrtijedi,kteří na ní mířily hůlkama zabil je a ona mu tiše poděkovala, políbil jí a pak, necítil nic, viděl sebe ležet a Kathrin jak se mu snaží pomoci,marně, viděl její utrpení. Viděl vše co se zdálo ji. Teď byla mrtvá stejně jako jeho první láska, a on byl zase sám, v duchu doufal, že je to znova jen sen. Ale nebyl to sen, bohužel krutá realita.
kniha 11
11. dubna 2010 v 17:31
seděli na místě. V tu chvíli ji Snape spatřil. Ležela tam v kaluži krve, nehýbala se. Byla doopravdy mrtvá. A on jí včerejšího večera takto opustil.
Pohřeb se konal na Bradavických pozemcích. Druhý na rozloučení s ubohou Kathrin přistoupil Snape. Něco jí zašeptal, vytáhl z kapsy krabičku a z ní vytáhl náhrdelník. Ten jí položil na hruď a dodal "Omlouvám se, že jsem ti to nestihl dát dříve. Bude ti ladit k prstenu" a odešel.
Sny mohou zachránit život, nebo je vzít?
(By Katkaklem)
Kathrin se probrala z děsivého snu, který jí trápil každou nocí čím dál tím více. Bála se usnout, proto chodila na delší procházky po hradě. Dnes však byla unavená a riskla znovu ten strašný sen který se jí vríval pod kůži. Byla ještě noc, spíše brzo ráno. Již znovu nechtěla zažít to násilý co sledovala každou noc. Vstala a vzala na sebe kalhoty. Procházela se podél zdí Bradavického hradu, na divné zvuky slešejíce, již byla zviklá, proto se nebála kdejakého vrznutí či skřípnutí. Zastavila se a zadívala na svítící měsíc. Již dlouho nebyla mezi mudly, jaké to tam asi je ptala se často sama sebe, nebo jaké je to na měsíci. Zavál silný větr a Kathrin teprve teď zalitovala toho, že si na tu slabou košilku nedala nějaký ten svetr. Znovu a znovu se jí do mysli kradl ten sen.
Byla u jezera. Všude se bojovalo a ona cítila, že u ní někdo je, otočila se, byly to dva silní smrtijedi. Vytáhla hůlku ale něco jí říkalo, že se neubrání. Vypálila po jednom kletbu, ten se skácel se řvem k zemi, druhý smrtijed, než zaregistroval její útok padl také k zemi. Chvíli nechápala co se děje, v tu chvíli si však všimla Snape mířícího na dvě mrtvoli. "Děkuji" šeptla. Neodpověděl, pouze k ní udělal několik kroků, stále nic neřekl. Kathrin začala být vyděšená, přišel až k ní, měli mezi sebou sotva půlmetrovou škvíru. "nemáte zač" oplatila mu malý úsměv. "neměla by jste tu být sama, všude se válčí" Myslí si snad že to neví? "Za tu dobu jsem si stihla všimnout" Krátkým krokem se k ní přiblížil tak odstranil i tak malou škvíru mezi jejich těly. Udělal něco, co by od profesora nikdy nečekala. Chytl jí jemně za bradu, a políbil jí, jemně, aby měla možnost ustoupit. Ale ona žádný protitlak neprovedla. Naopak. Přivinula se k němu a podvolila se jeho polibkům, nohu omotala kolem jeho stehen, a líbala ho jako nikdy před tím. Najednou stuhl, nehýbal se, nohy se mu podlomily a Kathrin se nechápavě rozhlédla, on padal k zemi a ona pomalu zaostřovala postavu za nim. Smrtijed "avada kedavra" zařvala a smrtijed se skácel k zemi. To je poprvé co použila tuto kletbu. "neeee- proč" Sesunula se k němu na zem, již mu nebylo pomoci. " ne.. prosím … Severusi nenechávej mě tu...Teď po tomhle mě tu nesmíš nechat prosím" hlavu mu položila na hruď,zvedala se. Ne! Jen cítila, to co chtěla, popravdě se ani nehnul. Pláč. Již dlouho necítila na svých tvářích slzy. Teď o ně nebyla nouze, předbíhali se jako kdyby hráli nějakou hru na to kdo dopadne dřív na zem. Nešlo přestat. Ne musí to zastavit. Musí se toho snu zbavit. Jako by věděl, že ho miluje, jako by jí chtěl udělat ze života peklo za to, že miluje svého profesora. Proto ho každou noc někdo zabíjí a ona mu není schopna pomoci. Ví, že této noci v jejím snu umře, ale nedokáže se ovládat. Rozplakala se na chladné chodbě. Dívala se na nebe a snažila se přijít na rozumný nápad, na to co ten sen znamená. Ukazuje se jí budoucnost? Ničím si poslední dobou nebyla jistá. Všimla si padající hvězdy. Bylo naivní si myslet, že se to co si přála splní, věděla, že to nepřestane. Rozešla se dál chodbou, jemný vítr si hrál s jejími blonďatými vlasy a ona stále přemýšlela. Nevšimla si ani kroků blížících se k ní zezadu. "slečno? Připadá Vám zcela normální potulovat se po hradě v tuto noční dobu?" zeptal se chladivým hlasem. Viditelně sebou cukla. Otočila se na něj, viděl její slzy na tváři, stál opřený o jeden ze sloupů. Udiveně na ní pohlédl a ona se ještě více rozplakala, když si vzpoměla na sen. "děje se něco slečno?" Bože, jak je hloupý, proč se zkrátka neotočí a neodejde? Vždyť je to jeho zvyk. Nebo nechce odejít protože- protože co? Snad mu hned neřekneš co se stane při válce ke které se tak rychle zchiluje, že ty ani nevnímáš čas? Vřelo to v ní. " Ne pane- nic- Jen … hodně štěstí ve válce" Raději rychle odešla. V posteli si lehla, nechtěla usnout, ale chtěla si to zažít znovu, a doufat, že se to změní. Usnula.
Bojovala se všemi kolem. Něco nesedělo. Když se podívala do zrcadla na hradě, viděla místo sebe její přítelkyni Barush. Najednou jí sen zase ovládl a ona běžela, běžela a cestou zabíjela smrtijedy. Uviděla ho, oči jí zajiskřili, viděla jak s elegancí bojuje se čtyřmi smrtijedy najednou. Jeden ho chytl ze zadu na krk a hůlku mu přiložil na krk. V tu chvíli musela Barush zasáhnout. "mdloby na tebe!" Lupin, stále nechápajíc odkud zasáhla smrtijeda kletba, se rozhlížel kolem. Spatřil ji, dlouze se propalovali pohledy. Bylo jí to příjemné. Cítila se v bezpečí. "děkuji" usmál se na ni a znovu se ujal zabíjení mužů v maskách. Barush se k němu nalepila zády. Tak se kryly oba navzájem. Bylo jí to příjemné. Bylo příjemné vědět, že stojí někdo za ní a hlídá jí, bylo příjemné cítit na sobě někoho koho milovala. Další láska která možná znovu umře a zanechá za sebou pouhou stopu. Teď nebo nidky řekla si a tím si dodali i odvahu. "Já-já Vás miluji" Toto možná byla poslední možnost kdy mu to říci. Poslední možnost začít s novou láskou nebo také zažít veliké zklamaní. "co-cože?" vypadlo z něj. Kolem proběhl Snape a za ním dva Smrtijedi. Kathrin, za ním chtěla běžet, zastavit ho, ale Barush se nenechala ovládat. Chtěla ho zastavit, byla si jistá tím, že by umřela radši než-li aby umřel on. "zkrátka Vás miluji, není to sice vhodná chvíle, ale nevím jestli to nebude jediná chvíle" Chytl jí a odvlekl jí stranou. Přitiskl jí ke zdi a dlouze se jí zadíval do očí. Políbil ji, nežně. Kathrin neměla ráda Lupina ale nijak ho neschazovala kvůli Barush. Právě teď litovala, že se neprovtělila do někoho jiného, aby ho nemusela líbat. Chtěla Severuse. Barush toto přála, přála jí vše, ale nadruhou stranu byla smutná, toto nikdy nezažije. Odtrhl se od ní. "drž se při mě" nic nenamítala a držela se jeho ruky, běželi, sama nevěděla kam. Zkrátka běželi, míjeli všechny. Zastavili se až u lesa, kde jí Lupin pokynul, aby tu zůstala "Né já chci bojovat, nechci tu trčet a čekat, kdo vyhraje" Podíval se znovu na ní, a podruhé ji políbil "zůstaň tu, teď jsem tě získal, nechci tě tak rychle ztratit" A odešel. Čekala tam, nechápala proč ho vůbec Barush poslouchala, být po Kathrin dávno už by tu nebyla a bojovala by se Smrtijedy. Ach tomuhle, že se říká Nebelvírská odvaha? Přemýšlela Kathrin ve snu. I Zmiozel je statečnější když jde do tuhého. Pohlédla na hodinky. Bylo krátce po jedenácté. V tuto dobu by se měla líbat se Severusem u jezera. Najednou zezadu uslyšela kroky. Bohužel Barush se ani nehla. Až když slyšela lehké zakašlání otočila se. Byl to Malfoy. "áá snad se neskríváte?" Nemohla nic říci, neměla slov " Ztratila jste řeč?" zařval na ni a hůlku přitiskl k její bradě, pohladil jí po vlasech a pousmál se nad jejím strachem "Neboj se mě, já ti neublížím, pokud nebudeš vzdorovat, co takhle si trochu užít?" Zdálo se, že Barush ze sebe vykoktá něco rozumného. Naopak " Ty prašivej hajzle! Nech mě být" to však neměla dělat, a věděla to i Kathrin "Ty děvko!" Zařval a uhodil jí do obličeje. Barush upadla na zem držejíce si ústa, aby jí neteklo příliš krve. Vytáhl hůlku, namířil s ní na ní a "Avada Kedavda" vylítl zelený paprsek a Kathrin sebou v posteli škubla tolik, že spadla z dvojpatrovky. "Au" celá spocená vstala. Bylo sedm hodin. Čas na snídani. Hlad neměla, ale kdyby zůstala věděla, že by usnula. Dnes toho měla dost. Šla do koupelny podívat se jak vypadá. Kruhy pod očima. Nedalo se s tím nic dělat, přetáhla přez sebe mikinu a vyšla. Byla vděčná, že cestou nepotkala někoho komu by cokoli měla vysvětlovat. Když přišla před dveře sálu zarazila se, to co včera řekla Snapeovi se zrovna nehodilo. Bohužel, stalo se a teď s tím nelze nic dělat. Viděla ho sedět a koukat do talíře. Rozešla se směr skoro prázdý sál. Posadila se na své obviklé místo a vložila hlavu do dlaní. Promnula si oči a poté pohlédla někam před sebe. Stále myslela na to co ty sny naznačují. Co když... Ne to není možný... zavrhala jednu možnost za druhou. Byla zoufalá. Praštila rukou co stolu tak, že se jí vylilo něco málo tekutiny z obsahu jejího hrníčku. Všichni profesoři a žáci na ní pohlédli. Znovu uložila hlavu do studených a rozklepaných dlaní. Nechápala nic. Žádná možnost nic nevysvětlovala. Byla jen jediná možnost, za kterou ji určitě budou všichni považovat za blázna. Bohužel ten ke komu potřebovala jít seděl hned vedle Snapea. Její zoufalství jí přemohlo a ona vyšla vstříc hadovýmu objetí. "Profesorko Trelawneyová?" Měla sucho v krku, cítila jeho upřený a udivený pohled spalujíce jí všechno na povrchu. "Copak chceš děvče?" Neměla jí ráda ale zoufalá situace vyžaduje zoufalé činny. "Já- Možná teď budu vipadat před všemi jako naprostý blázen- ale... já- mě - zkrátka potřebuji s Vámi mluvit" Měla co dělat aby to vše ze sebe vyklopila. "Jen mluv děvče. Poslouchám" rozhlédla se kolem "Já- raději někde dále od - profesorů" Ustrašeně se na ní podívala. Kathrin uhnula pohledem do prava. Chyba, střetla se s očima profesora lektvarů a to jí nepřidalo zrovna na odvaze. Popošli spolu dál od profesorů a profesorka se znovu ozvala "Tak co je tak důležitého děvče" Teď nevěděla jak začít "Já- víte... Mívám každým dnem takový sen... Jde o válku mezi Voldemortem a námi... a všude jsou kletby...-" Nedořekla to, byla přerušena vylekanou profesorkou " Cože ? Válka? Co tím myslíš? Toto není normální! S ničím takovým sem se nesetkala ani já! Říkej víc co se bude dít?" Kathrin začala pochybovat o tom, že by jí zrovna ona, ona ta šiblá baba, mohla pomoci. "Nebo- raději … nic- nechte to plavat ano? Prosím" Chtěla odejít ale zachytila jí Sybila " Ne počkej chci vědět více, řekni mi to" Kathrin se zdálo, že se tím posedla, ale to nebylo možné. Odstrčila jí od sebe a tím tak na sebe upoutala znovu pozornost profesorů. "děvče toto co jsi mi řekla se nezdá být zcela normální, měla by jsi se svěřit" Začala na ní pokřikovat. Kathrin se zastavila "Ne. Zkrátka na to co jsem Vám řekla zapomeňte. Nebyl to dobrý nápad. Ale já byla zoufalá myslela jsem, že vy s tím, co- co- vidíte - by jste mi mohla pomoci. A doufala jsem, že jste to viděla i vy. Ale teď to dokazuje jen to, že …-"ztišila hlas "že se s tím musím vypořádat sama" V tu jí to napadlo. Musí spát a dozvědět se více. Všichni za ní nechápavě hleděly, nevnímala udivené a zhnusené pohledy které patřily jen a jen jí. Šla do svých komnat a zalehla do ještě teplé postle. Nemohla však usnout. Nikdy se jí nepodařilo usnout. Musela tomu nějak pomoci, vytáhla ze své brašny lahvičku s tekutinou. Vypila jí do dna a šla se znova usadit do postele s nebesi. Do deseti minut usla. Chvíli se nic nedělo. Najednou se objevila znovu na tom místě kde se líbala se Snapem. Dělala stále to samé jako před tím. Potřebovala zjistit něco jak se tomu dá pomoct. Všechno se opakovalo až po líbání se Snapem. Věděla, že za chvíli to přijde. Odtrhla ho od sebe a odstrčila na stranu, přitom ona sama letěla za ním. Jen tak, tak je minula smrtící kletba "Avada Kedavra" zařvala a srtijed se skácel k zemi. Severus ležel pod ní, Kathrin na něj pohlédla, jemně se usmála. Rychle se zvedla, a doufala, že to stihne. Rozeběhla se k lesu, nebyl daleko přiběhla na místo, kde nechal Lupin Barush. Bylo však pozdě, ležela tam v krvi a nedaleko viděla utíkat Luciuse. "Nééé" rozplakala se, klesla na kolena dívajíce se na bezmocně ležící Barush. Někdo ji chytl za rameno, ohlídla se s hůlkou v ruce, připravena se bránit, zabíjet, zkrátka se pomstít všem za všechny mrtvý v této válce. Byl to však Severus, vstala a přitiskla se mu k hrudi. "vše bude vpořádku" to bylo poslední co řekl
Vyleťěla se slzami v očích do sedu. Něco jí však stáhlo znovu do snu. Normálně by spát již neměla, lektvar po vzbuzení již zakazuje znovu usnout do dvanácti hodin. Teď jí tam znovu však něco vtáhlo.
kniha 10
11. dubna 2010 v 17:30
oči .. Ach můj bože .. Prsten .. Je překrásný , ale já pro něj nic nemám , již jsem se cítila dobře , tak jsem se vytratila z ošetřovny s prstínkem nasazeným na prstě . Nikdo si mě nevšímal , ale celkem jsem to ocenila . Odešla jsem do prasinek kde jsem šla do obchodu s keramikou . Přišla jsem k prodavači a zeptala se ho jestli by mi neudělal , mojí , a Voldemortovu , a jednoho muže postavu , řekl : ,, vy jste ta co ho zabila , jistě udělám to poďte semnou řeknete si jak byste chtěla aby to vypadalo " šla jsem s ním ….
Po 10 minutách
Vyšla jsem spokojeně ze stánku s vědomím ,, jsem slavná , super " . Byla jsem spokojená s dárkem . Když jsem vešla do pokoje , dárek jsem zavázala do mašle , a namířila na dárek hůlkou , řekla zaříkávadlo na létání a nařídila mu aby po 5 minutách mého odchodu zamířil do Velkého sálu a položil se pod velký Vánoční strom . Když jsem byla před Sálem zastavila jsem se . Co si o mě asi pomyslí ?? . No nic pomalu jsem se rozešla a když jsem stála přímo mezi dveřmi , všichni se na mě otočili , a zírali na mě . Nemůžu říci , že se mi to líbilo , bylo to hnusné . Rozešla jsem se k místu , kde jsem sedávala , ale nesedla jsem si , bylo tam spousty dopisů . Neměla jsem náladu číst dopisy otočila jsem se na ně ,, Co je na mě tak zajímavého ?? Starejte se o své přátelé a o vaše jídlo " Dopisy jsem odstrčila a sedla si . Vzala si list salátu a jedla , když ke mně přišel malý pihatý chlapec s papírem a tužkou ,, prosím , podepíšeš se mi ? " a smutně se na mě podíval . Tak o tuhle slávu jsem zaručeně nestála . Znechuceně jsem vzala tužku a podepsala se mu jak nejhnusněji to šlo . Tužku jsem mu vrazila za triko , stoupla si , podívala jsem se na všechny okolo , a znechuceně řekla ,, Sakra co je to s vámi , váš hrdina je přeci Potter , tak si lezte za ním , a mě si nevšímejte , bylo mi milejší když ste po mě házeli papíry , lepší než na mě celý dny čumet a ukazovat prsty ,,TO JE ONA , TO JE ONA , myslim že to Harrymu chybí " a odešla jsem k Brumbálovi ,, Pane profesore omluvte mě není mi dobře , mohla bych se projít? Budu u Vrby Mlátičky " Ani jsem nečekala na odpověd a odešla jsem . Ještě před dveřmi jsem se zastavila , a podívala se na toho kluka co mi mával , a musela jsem se usmát jelikož mu musí být asi trapně " Šla jsem k Vrbě mlátičte použila jsem kouzlo na zklidnění ,, no vidíš když chceš , umíš spolupracovat " a musela jsem se usmát , že se bavím sama se sebou . No taky s kým jiným . Sedla jsem si a opřela se o kmen . Vytáhla knížku , začetla jsem se . Jenže jsem se nemohla soustředit . Zavřela jsem jí , a podívala jsem se na jezero , krásně se třpytilo . Je to krásné místo , chodívala jsem sem , když jsem si potřebovala pročistit mozek , a to poslední dobou zřejmě potřeboval každý , včetně mě . Za mnou jsem uslyšela křupnutí , rychle jsem si stoupla , byl to VLK , velký , černý vlk . Vytáhla jsem hůlku , ale nějak se mi nevibavilo žádné kouzlo proti vlkům , tuto schopnost mi asi Voldemort nepřenechal . ,, sakra " teď nezbívá nic jiného než se snažit , aby mě nesežral . Ani jsem se nenadala a on proti mně vyběhl . Rychle jsem uhla , a schovala se za strom , zdálo se , že nevěděl kde jsem dokud se vrba neprobrala a nezačala sebou mlátit , bylo to jen tak tak , aby mě nepraštila přez hlavu . Ale v tom ten vlk stál předemnou a já už nevěděla co udělám . Znovu se proti mně rozběhl, neměla jsem kam uhnout , když byl těsně před mým obličejem vrba ho smetla na stranu . Byla jsem dost vyděšená . Zdálo se , že se na to někdo nevěřícně díval , byl to Snape , nic neudělal … Vlk se asi po tom zásahu nemohl hnout , jen dýchal , přišla jsem k němu , podívala se mu do očí , věděla jsem , že když ho vyléčím , už mi nic neudělá , na jeho ránu jsem přiložila hůlku , probral se , a odkráčel si po svých do lesa . Oddechla jsem si a šla za Snapem ,, Děkuji za ten dárek , je překrásný " hodil po mě tím úšklebkem ,, nestačím se divit , co vše dokážete . Ale zpátky k dárkům , i já Vám děkuji je to krásná soška jak je Voldemort mrtvý a vy mě léčíte . Bylo to překrásné , Vážně děkuji , a doufám , že jste nezapoměla na ten ples je již zítra . " co ? ,, zítra ? Ou ztrácím ponětí o čase , ale jistě přijdu , od kdy že to je ? " .. ,, no doufal jsem , že bych vás mohl dobrovodit . Je to od 6 ale mohli bychom přijít v 7 ",, doprovodit ? Ooo , jistě proč ne , půjdu se vyspat , sem dnes trochu vyčerpaná " .. ,, jistě jděte já musím jít opravit pát testů , a dát pár žákům za 5 " usmál se , a já na též . Odešla jsem po svých , na chodbě jsem potkala spoustu žáků kteří odcházeli z večeře . Neměla jsem čas vnímat to , co si o mě povídají..Vešla jsem do pokoje , a zabouchla za sebou dveře , na posteli ležel papír , byl celý zmačkaný . Rozevřela jsem ho a na něm stálo:
Drahá Kathrin
Vím , že píši trochu opožděně , ale má sova nebyla schopná trefit správné patro tvého pokeje , zvládla to až teď , kdy jsi zapoměla zavřít okno . Chtěl jsem se tě zeptat jestli by jsi nechtěla o Silvestru příjít ke mně na pokoj , budu tam já Draco , Hermiona , a spoustu jiných . Tedy alespoň doufám . Ptám se tě proto , že asi s nikým , nikam nepůjdeš . Po tom incidentu se tě všichni bojí , jen tvá věrná kolej Zmijozel zůstala při tobě .
Drahý David
Cože ? David , tak ať na to raději zapomene . Otevřela jsem okno a dopis jsem hodila ven z okna , ale nevšimla jsem si , že dole zrovna prochází Snape . Lehla jsem si , a za chvíli usla . Probudila jsem se až ráno probudila , bylo již 11 hodin . ,, co ?? 11 sakra musím na oběd , pak se připravit , a jít se omluvit Davidovi . Když jsem šla , všichni se na mě podívali , ale hned se vrátili ke svýmu talíři . Tomu jsem byla velice vděčná . Dala jsem si chleba s medem , a zamířila k Davidovi , který se bavil s Dracem , ze zádu jsem cítila jak se na mě Snape dívá . ,, Davide víš chci ti říci , že asi nepříjdu , něco mi do toho vlezlo , promiň " nechápavě se na mě podíval a stoupl si ,, proč ? Co ti do toho vlezlo ? " začal na mě řvát , a já jen v klidu na něj ,, hele já se ti slusně omluvila a ty na mě vyjedeš , tak to už není normální , myslela jsem , že jsi vpohodě kluk , ale asi to tak není . Až si uvědomíš jak se chováš , můžeš zas zajít . Zatím čau " podívala jsem se na hodinky . Odešla jsem směrem k mému oknu , kam jsem včera hodila ten papír . Byla tam vysoká tráva , ale ten papírek jsem nikde nenašla . Za mnou se objevil Snape ,, Hledáte toto slečno ? " a ukázal papírek , který držel v ruce ,, Ano , přesně to , chtěla jsem to vyhodit " nadzvedl obočí ,, odpust'te ale musel jsem si to přečíst " sklonila jsem hlavu k zemi , a zas jí vrátila ,, vpořádku , o obědě jsem se byla omluvit Davidovi , že to nepůjde , ale trochu to nezvládl " vrátil mi papírek ,, vpořádku , už jsou 3 hodiny , asi bych měl jít , tak se večer vidíme v 7 na nádvoří ? " ,, dobře , souhlasím , v 7 , tak se mějte " zmuchlala jsem papírek co dříve držel v ruce profesor . A šla do svého pokoje připravit se … Když jsem vešla byla tam má kamarádka …. ,, Ahoj co ty jdeš také na Silvestrovskou párty ? " zřejmě si nevšimla že jsem přišla protože se lekla ,, oo nooo .. já nejdu , když jsi odmítla Davida pozval mě …. a já .. no přijmula … promiň snad ti to nevadí " zasmála jsem se ,, Mě a vadit to ?? ne neboj … myslím že si Silvestra užiju i bez Vás …. a kdy tam jdeš ? Mohla bych tam na 10 minutek skočit a omluvit se Davidovy .. " ,, Jooo to by jsi snad mohla … půjdu do 10 minut … a když se mnou mluvil vypadal dosti zklamaně … A doufám … no raději nic " začala jsem si vybírat oblečení , jelikož to byla obyčejná párty , kde každý chodí v obyčejném obleku , neměla jsem zapotřebí vytahovat své oblíbené šaty , pouze jsem si vzala oblíbené rifle a tílko , na to mikynu " haha … no já vím že po něm tajně toužíš … Ale to se nemusíš bát , David mě upřímě nepřitahuje … mám zalusk na jiného … ale víc už nic neřeknu … tak hele dám ti radu … nesnaž se příliž vtírat se k němu … aby si to nebral jako že jsi vtěrka " tomuto jsem se musela zasmát , jí to moc nepobavilo jelikož mě udeřila kamarádsky do ramene … Byla jsem učesaná , oblečená . Jak se zdálo tak Bára také . Vyšli jsme ze dveří . Když jsme byli před pokojem Davida kde se ozývali zvuky hudby , musela jsem se zastavit a pořádně se nadechnout a promyslet co mu řeknu . Ale Bára na mě nečekala a otevřela dveře , a já musela jít za ní , aby to nevipadalo blbě … Kupodivu nás obě uvítali … Chtěla jsem to mít hned všechno z krku , takže jsem zamířila k Davidovi ,, Ahoj , promiň jakým zůsobem jsem ti to oznámila , nebyla jsem ve své kůži … " on se usmál ,, Vpořádku , ale mám pocit že to já bych se měl omlouvat , to jak jsem na tebe vyhrkl nebylo zrovna na místě , takže vpořádku ? Nerozmyslela jsi si to ? Nezůstaneš ? Víš že tu vždy bude místo " celkem se mi ulevilo ,, Jistě vše zas v pořádku , promiň ale nerozmyslela , mám plány které hodlám uskutečnit , o to už bude 7 ? budu muset jít , tak si to tu užijte , a dám ti radu " naklonila jsem se k jeho uchu ,, Jedna z dívek co jsi pozval tě tajně balí " odcházela jsem on za mnou jen zakřičel ,, Kdo ? " ale to už jsem za sebou zavírala dveře … Ať si hledá hošánek … Pomalu jsem se blížila k nádvoří , už jsem tam viděla stojícího Severuse . Když mě uviděl , krátce se usmál ,, Dobrý večer slečno .. můžem jít ?" a nabídl mi rámě . ,, Myslím že ano . " usmála jsem se na něj , a mírně se začervenala . ,, Jo … abych nezapoměl něco pro vás mám , ale to dostanete až o půlnoci " ,, Mám se bát ? " ,, pokud ste se mě bála celý rok … tak by ste se měla bát i teď .. musím mít dalším rokem zase nějaký ten respekt .. no ne ? " oba jsme se tomu museli zasmát ,, No možná začátkem roku jsem se vás bála … ale po tom co jsem Vás častěji potkávala jsem o tom začala pochybovat … Myslím že vy jste nejlepší profesor co znám … od Vás jsem se mooooc naučila a jsem za to vděčná " pohlédl na mě ,, prosím ? To bude těžké si u vás zase vybudovat nějakou tu autoritu " ,, u mě ? U mě je možné všechno .. stačí se jen snažit … třeba na toto časem zapomenu ..." zřejmě nevěděl co na to říci … možná jsem byla vděčná … ,, Doufám že nezapomenete " zastavil se , pohlédl mi do očí mírně se pousmál ,, Máte krásné oči … " A pak …..A pak … už se ke mne chtěl naklonit , ale v tu ránu někdo začal řvát ,, Kathrin , Kathrin " rychlím pohybem ucukl zpět ,, omlouvám se , to je váš přítel ? " byla jsem mírně opožděná nestačila jsem si všimnout kdo to řval ale teď jsem to věděla , měla jsem chuť ho zabít ,, Co ? Ehm … David ? Co tu chce ? Eeee .. ne není to můj přítel … " chvíli jsem mlčela pak jsem tiše dodala ,, naštěstí " přiběhl ke mně , a udejchaným hlasem na mě mluvil , a mluvil ,, Víš jak jsi říkala , že mě někdo balí , teprve teď jsem si to uvědomil . " přestal , podíval se mi do očí , a prudce mě políbil … vykulila jsem oči a stejně rychle jak mě políbil , jsem ho zase odstčila ,, Co to sakra … děláš .. Nech mě " pustil mě . Snape se na to nevěřícně díval ,, Teprve teď mi to došlo Kathrin … To ty mě máš ráda … " zalapala jsem po dechu ale on nepřestal mluvit ,, a já to cítím také , myslím že se k sobě hodíme , proč si my to neřekla dřív ? … " chtěl mluvit dál ,, Poooočkej … sakra co to říkáš ?? jak já ? Jaký zas pár …. já nevím jak si to pochopil ty ve Velké síni ale já se ti snažila vysvětlit , že o tebe nestojím , je ti to jasný ? A kdo tě balí ??? to jsi vážně nepobral , jediná kdo tě má ráda je Bára … Sakra … " odešla jsem , jen jsem slyšela jak Snape strhává Davidovi 50 bodů za drzost . Šla jsem si sednout na nejbližší lavičku … Po chvíli za mnou přišel Snape , chtěl něco říci ale předběhla jsem ho ,, Odpuste že jsem takto zkazila krásný večer , ale nebylo to vůbec plánované " posadil se ladným pohybem vedle ,, To je vpořádku , omlouvám se za to … no ehm .. " ,, vpořádku … lituji toho že přišel … vážne jsem na tento rok nemusela zapomenout " podíval se mi do očí ,, Nemusíte " udiveně jsem se na něj podívala .. ,, co prosím ? " odvrátil odemne pohled a stoupl si ,, Nic … vlastně vůbec nic … možná bych měl jít , nebo … ehm … promiňte " ,, nerozumím vám , vždyť jsme teď přišli " také jsem si stoupla ,, odpuste ale myslím že z tohoto večera již nic nebude " ,, jestli je to něco kvůli Davidovi … Tak to nic není .. " ,, ne to není tím " ale už odešel …
Měla jsem chuť zabít odcházejícího Davida. Rozmyslela jsem si to, otevřely se dveře do slušné hospody, odkud již hrála hudba. V ruce jsem si hrála s darovaným prstenem. Černý kámen. Co by se také dalo čekat od profesora. Tak když už jsem tady proč se nejít pobavit? Vešla jsem do dřevěných dveří a rozhlédla se po okolí. O zábavu nebylo nouze. Šla jsem k baru. Dala jsem si jednu sklenku vína, a tu v rohu vidím známou tvář … Odkud jsem jí jen znala? Stále mě sledoval. Sklenku jsem položila zpět na bar a rychlím krokem jsem z hospody vypadla. O něco dále jsem se otočila, ale ten muž byl stále za mnou.Již skoro v běhu jsem se chystala pokořit ten kopec k Bradavicím. Když jsem do někoho narazila. Chytl mě kolem ramen a já měla možnost se mu podívat do očí. Byl to ten muž co mě sledoval.
Severus již seděl druhého dne na svém místě ve Velké síni. Když se jako voda přivalil Hagrid a na celo síň začal řvát "Někdo ji zabil. Někdo ji zabil" Brumbál vstal. "Hagride kdo koho zabil?" Hagrid ze sebe naposledy vykoktal "Zabili jí, zabili Kathrin Klementovou" Poté sebou se zaduněním křápl na zem. Všichni vyběhli ze hradu, pouze nic nevědící studenti
kniha 9
11. dubna 2010 v 17:30
způsobí, ale hodlala jsem ho použít "Bleskuhyn!" křikla jsem zcela instinktivně. Objevila se fialová barva a Voldemort zmizel. Něco mi říkalo, že není mrtvý, ale rychle jsem se rozběhla k Nebelvířanům a rozvázala je. Předem jsem řekla, ať se na nic neptají, zapíchla jsem do země hůlku a pronesla: ,,Portynium." Kouzlo nás teleportovalo zpět do Bradavic…
Všichni upadli na zem, bylo to otřesné přemisťování. Jeden kluk spadl rovnou na můj stůl. Jindy by mi to vadilo, ale teď je jiná situace. Když si Voldemort dokázal přivolat všechny Nebelvířany a mě, proč by to neměl dokázat zase? Rozhlédla jsem se kolem a hledala jsem dlouhý černý plášt. Sakra, kde je profesor Snape? Z rozmýšlení, kde je, mě vytrhl výkřik. ,,Někdo jde!" Brumbál, měla jsem se zbalit a on pro mě měl dojít. Zapomněla jsem na to. ,,Dělejte jako by nic jasný nechci do toho zatáhnout i Brumbála, ten má svých starostí dost." Všichni souhlasně kývli hlavou. Už se otevírali dveře a vešel Brumbál.
,,Kate? Můžeme jít?" V tomhle jsem je nemohla nechat.,,Pane? A nemohla bych se tam přestěhovat zítra? Teď už jsem vážně unavená, nechce se mi řešit, kde budu spát." Brumbál se podezíravě podíval na všechny okolo, ale pak řekl: ,,Myslím, že by ti tam pan Malfoy určitě rád udělal místo. Nu dobrá, tak zítra" a zavřel za sebou dveře. Otočila jsem se na spolužáky ,,Děkuji, teď tu počkejte a dělejte, jako kdyby se nic nestalo, jasný? Jdu najít profesora." Vyběhla jsem ze dveří, šla jsem se podívat, jestli se už nedostal do svého kabinetu. Vběhla jsem do sklepení, kouzlem, které mě instinktivně napadlo, jsem si otevřela, ale nikdo tam nebyl. Vyběhla jsem na školní dvůr a znovu chtěla použít to ne moc pěkné přemisťovací kouzlo, ale v tu chvíli mě někdo chytl za rameno. Otočila jsem se a skoro jsem nadšením zavýskla. Byl to Snape. Byla jsem mu vděčná za to, že jsem se už nemusela teleportovat tím hrozným stylem. ,,Kam jste chtěla jít?" zeptal se a podíval se na mě těma krásnýma očima ,,Jááá... No myslela jsem, že jste tam zůstal, tak jsem pro Vás chtěla jít.." Mírně se usmál. To není možné, poprvé se na mě usmál. A já myslela, že mě nenávidí! ,,Děkuji za vaší ochotu, ale já jsem již tady a Vy teď půjdete se mnou!" Co jsem zas provedla? ,,Jak jste se sem dostal?" Zastavil se a podíval se na mě. ,,To Vás, milá dámo, nemusí zajímat." Hoho… Řekl mi milá dámo… Já že jsem milá? To slyším prvně, ale líbí se mi to. Celou cestu do jeho kabinetu jsem už raději mlčela. Nechtěla jsem, aby mi zkazil ten hezký pocit, že mě má alespoň kapku rád tím, že mi řekne ,,Zmlkni". Když mě vtáhl do kabinetu, vyhrkl zvědavě: ,,K čertu, kdo jsi? Dostala jsi jednu celou kolej a mě k tomu do problémů!" Co to plácá? ,,No promiňte, ale ani já nevím, o co jde, nevím, jak jsem se do téhle země dostala, nevím, kdo jsem, nevím, kde jsem se naučila tyhle věci a už vůbec nevím ani to, proč jsem je nenechala zemřít, když je tak nesnáším. A promiňte, že jsem se pro Vás ještě chtěla vrátit, když jsem Vás neviděla tam kde jste měl být." Wow, já jsem se teda celkem rozjela. Myslím, že i on se kapánek zklidnil, jelikož jeho křeče v obličeji ustaly. ,,Omlouvám se za to, že jsem na Vás tak vyjel, jen nechápu, proč zrovna vy, jak jste získala jeho schopnosti, ale teď si nejsem jistý, jestli nejste nebezpečnější víc než on, jestli nás všechny nechcete zabít." Cože?? Teď vypadá celkem smutně.
,,Nevím, jak jsem získala jeho schopnosti, ale ano, jsem nebezpečnější než on. Ne tím, že bych ho dokázala zabít, ale jedno vím naprosto jistě, kdybych chtěla zabít někoho odsud, byl by to hlavně Potter a kdybych ho tolik chtěla zabít, tak už je mrtvý." Otočil se ke mně zády a šel pomalu k oknu, já ho jen nehybně sledovala. ,,Dobře. Vy všechna ta kozla umíte?" Nevěděla jsem, jestli mu to mám říci. ,,Dřív jsem nevěděla nic, ale když jsme byli na tom poli a Voldemort mi řekl, že umím polovinu jeho nejsilnějších kouzel, se kterými bych mohla zničit svět, všechna kouzla se mi jako zázrakem vybavila, ale nechci ani umřít a už vůbec ne mu je dát. Doufám, že když víte, že jsem s těmihle kouzly velice nebezpečná a mohla bych je využít, že mě nezabijete. Já je nechci využívat, ale mojí smrtí se Voldemortova kouzla vrátí zpět ke svému bývalému majiteli." Otočil se na mě zpět.
,,Dobře, teď jděte spát, probereme to zítra." Odešla jsem a šla si lehnout, nevěděla jsem, že mě přes noc napadne taková kravina. Ráno jsem se probudila , byla jsem velmi rozespalá . Když se mi otevřeli oči dokořán , předemnou stáli profesoři Brumbál , McGonagalová , Snape . Snape mě
,,Kate? Můžeme jít?" V tomhle jsem je nemohla nechat.,,Pane? A nemohla bych se tam přestěhovat zítra? Teď už jsem vážně unavená, nechce se mi řešit, kde budu spát." Brumbál se podezíravě podíval na všechny okolo, ale pak řekl: ,,Myslím, že by ti tam pan Malfoy určitě rád udělal místo. Nu dobrá, tak zítra" a zavřel za sebou dveře. Otočila jsem se na spolužáky ,,Děkuji, teď tu počkejte a dělejte, jako kdyby se nic nestalo, jasný? Jdu najít profesora." Vyběhla jsem ze dveří, šla jsem se podívat, jestli se už nedostal do svého kabinetu. Vběhla jsem do sklepení, kouzlem, které mě instinktivně napadlo, jsem si otevřela, ale nikdo tam nebyl. Vyběhla jsem na školní dvůr a znovu chtěla použít to ne moc pěkné přemisťovací kouzlo, ale v tu chvíli mě někdo chytl za rameno. Otočila jsem se a skoro jsem nadšením zavýskla. Byl to Snape. Byla jsem mu vděčná za to, že jsem se už nemusela teleportovat tím hrozným stylem. ,,Kam jste chtěla jít?" zeptal se a podíval se na mě těma krásnýma očima ,,Jááá... No myslela jsem, že jste tam zůstal, tak jsem pro Vás chtěla jít.." Mírně se usmál. To není možné, poprvé se na mě usmál. A já myslela, že mě nenávidí! ,,Děkuji za vaší ochotu, ale já jsem již tady a Vy teď půjdete se mnou!" Co jsem zas provedla? ,,Jak jste se sem dostal?" Zastavil se a podíval se na mě. ,,To Vás, milá dámo, nemusí zajímat." Hoho… Řekl mi milá dámo… Já že jsem milá? To slyším prvně, ale líbí se mi to. Celou cestu do jeho kabinetu jsem už raději mlčela. Nechtěla jsem, aby mi zkazil ten hezký pocit, že mě má alespoň kapku rád tím, že mi řekne ,,Zmlkni". Když mě vtáhl do kabinetu, vyhrkl zvědavě: ,,K čertu, kdo jsi? Dostala jsi jednu celou kolej a mě k tomu do problémů!" Co to plácá? ,,No promiňte, ale ani já nevím, o co jde, nevím, jak jsem se do téhle země dostala, nevím, kdo jsem, nevím, kde jsem se naučila tyhle věci a už vůbec nevím ani to, proč jsem je nenechala zemřít, když je tak nesnáším. A promiňte, že jsem se pro Vás ještě chtěla vrátit, když jsem Vás neviděla tam kde jste měl být." Wow, já jsem se teda celkem rozjela. Myslím, že i on se kapánek zklidnil, jelikož jeho křeče v obličeji ustaly. ,,Omlouvám se za to, že jsem na Vás tak vyjel, jen nechápu, proč zrovna vy, jak jste získala jeho schopnosti, ale teď si nejsem jistý, jestli nejste nebezpečnější víc než on, jestli nás všechny nechcete zabít." Cože?? Teď vypadá celkem smutně.
,,Nevím, jak jsem získala jeho schopnosti, ale ano, jsem nebezpečnější než on. Ne tím, že bych ho dokázala zabít, ale jedno vím naprosto jistě, kdybych chtěla zabít někoho odsud, byl by to hlavně Potter a kdybych ho tolik chtěla zabít, tak už je mrtvý." Otočil se ke mně zády a šel pomalu k oknu, já ho jen nehybně sledovala. ,,Dobře. Vy všechna ta kozla umíte?" Nevěděla jsem, jestli mu to mám říci. ,,Dřív jsem nevěděla nic, ale když jsme byli na tom poli a Voldemort mi řekl, že umím polovinu jeho nejsilnějších kouzel, se kterými bych mohla zničit svět, všechna kouzla se mi jako zázrakem vybavila, ale nechci ani umřít a už vůbec ne mu je dát. Doufám, že když víte, že jsem s těmihle kouzly velice nebezpečná a mohla bych je využít, že mě nezabijete. Já je nechci využívat, ale mojí smrtí se Voldemortova kouzla vrátí zpět ke svému bývalému majiteli." Otočil se na mě zpět.
,,Dobře, teď jděte spát, probereme to zítra." Odešla jsem a šla si lehnout, nevěděla jsem, že mě přes noc napadne taková kravina. Ráno jsem se probudila , byla jsem velmi rozespalá . Když se mi otevřeli oči dokořán , předemnou stáli profesoři Brumbál , McGonagalová , Snape . Snape mě
chytl okamžitě za loket , a prudkým pohybem mě vytáhl z postele . Vykřikla jsem ,, au co to děláte " všichni na mě vražedně hleděli ,, Okamžitě jdete s námi , s vaší mocí nemůžete běhat jen tak po hradě , co kdyby jste něco někomu udělala " na Snapeovi bylo vidět , že je mu to líto ,, ale já je .. " ,, teď budete ticho hned zítra jdete do Azkabanu , aby vaše kouzla nemohl dostat do rukou Voldemort , mohl by s nima zničit celý svět " . Nechápala jsem , vždyť jsem teď silnější než on , nemůže mě zabít , znám kouzla na léčení , zabíjení , lámání , a i jiné , jeho jsou slabé . ,, nebo víte co ? Jdete hned dneska do Azkabanu , můžete si zabalit, Snape na Vás dohlídne " cože ? já … ,,ale pane profesore " ,, Ticho žádné ALE , jdete hned dnes . Pane profesore prosím dohlédněte na ní , aby neudělala nějakou kravinu " MCGonagalová a Brumbál již za sebou zavírali dveře , ještě chvíli jsem počkala , a pak na Snapea vyhrkla ,, musíte mi pomoci , nemůžu tu zůstat , nesmím do Azkabanu , zabili by mě tam a moc by se vrátila Voldemortovi , prosím pomožte " Snape sklonil hlavu ,, Odpuste ale nemůžu , nejde to , již jednou jsem Brumbála zradil , nemůžu to udělat zas , i kdybych chtěl prostě nemůžu " hlavu zas zvedl a podíval se jeho černýma očima do mých modrých ,, Dobře odpuste , ale musím to udělat , vy my bráníte , i když sem si slíbila , že to nikdy neudělám , musím , jen jsem Vám chtěla říci , že … že jsem Vás měla ráda " Snape se poměrně rychle zamračil , ale bylo vidět , že to bylo údivem ,, co prosím , co chcete dělat ? .. vy mě máte ráda ? " sklonila jsem hlavu , vytáhla hůlku , ale dala jsem jí pouze podél těla ,, Ano " hůlku sem namířila na něj , a řekla jedno zaklínadlo od Voldemorta , bylo to zaklínadlo , aby oběť na 10 minut omdlela . Kupodivu se to podařilo a Snape padl na zem ,, Promiňte " . Šla jsem pro
pero a napsala na pergamen : Drahý Albusi Brumbále . Dnes jste mě poměrně zaskočil tím co jste řekl . Do Azkabanu mě za žádnou cenu nedostanete . Odešla jsem , a tímto Vám slibuji , že moje kouzla se nedostanou Voldemortovi do rukou . Prosím nehledejte mě . Profesoru Snapeovi se nic nestalo , slíbila jsem mu , že nikomu nic neudělám , ani jemu , jen sem použila kouzlo , za 10 minut by se měl probrat , a být zase čilý . Vaše Kate .
- pak jsem vzala menší kus pergamenu a napsala na něj místo , v kterých oblastech se budu nacházet . Zmačkala jsem to a vložila Snapeovi do dlaně . Vzala jsem si věci a odešla . Vyšla jsem bránou , a vešla do Temného lesa , jeho zvuky už mi nevadili , nevadilo mě nic , jen sem doufala , že Snape neřekne moje souřadnice Brumbálovi .
Šla jsem daleko lesem , cítila jsem možnou sílu , sálala ze mě . Cítila jsem , že chce , abych někoho zabila , ale já nemůžu . Nemůžu zabít neviného . Již večer mě napadla hrozná věc , kterou hodlám splnit . Až se připravým , půjdu zabít Voldemorta , až ho zabiju osvobodím všechny od všeho hrozného . Už se stmívalo . Snape se již určitě probral ,. Hodila jsem věci na zem , zdálo se že jsem byla na místě , tak jsem si lehla na měkkou zem , když jsem usínala , stihla jsem zaslechnout nějaké kroky , sedla si , a rozhlédla se . Kdo to může být ? V dáli jsem viděla stín někoho , zřejmě člověka . Vysokého člověka . Stál tam bez pohnutí , ale pak se přeci jen pohnul . Šel mi naproti . Nejdřív jsem nevěděla kdo to je , ale byl to Snape . Musel si přečíst ten dopis , a přišel . Myslela jsem , že nepřijde , že po tom co jsem mu udělala mě bude nenávidět . Ale vypadal vcelku klidně . Bez řečí si sedl a pak se zeptal ,, proč ste mě omráčila ?
proč jste utekla ? jakto že mě máte ráda , jindy jsem velmi chápavý člověk ale dnes , dnes nechápu vůbec nic " podívala jsem se mu na ústa měl je zvlhlé ,, já jsem musela utíct , je mi 13 a mám jít do Azkabanu , to nejde . Omráčila jsem Vás proto , že jsem mě nechtěl pustit . A mám Vás ráda ? ano mám, ale důvod nemusíte vědět , neměl jste se o tom vůbec dozvědět , vypadlo mi to . A ještě jednou se Vám omlouvám za to co jsem Vám udělala " usmál se ,, omluva se přijímá , ale to že mě …….….máte ráda mi musíte vysvětlit " Sakra copak nerozumí ? ,, Hele pokud ste mě přišel vyslíchat kvůli tomu .. Tak zas můžete odejít , jelikož o to nestojím , a už mám jasno , všechno je na mě , všechno , a já nechci žít v tom , že sem jednou přijde Voldemort a zabije mě ve spánku " Snape se cítil asi velmi blbě ,, Odpuste za mojí zvědavost , ale řekněte mi , co myslíte že je všechno na Vás ? , co chcete dělat ? " otočila jsem se k němu zády , nevím proč , ale v tuhle chvíli jsem ho nenáviděla . Uvědomila jsem si , že byla chyba mu dát mé souřadnice . Teď mi bude chtít zabránit , nebo bude chtít jít se mnou , ale já slíbila , že do toho nezapletu nikoho jiného . ,, prosím , odejděte byla chyba Vám vše říci . Vše se dozvíte až to zkončí . Jděte prosím , zítra bude těžký boj … Tak odejděte !!!!! " asi se lekl , ale zabralo to . Odešel . Stále ho miluji , ale nechci aby viděl co se stane , buď já , nebo Voldemort . Jeden musí vyhrát . Nemůžu čekat . Musím se vyspat . A šla jsem si lehnout . Ani nevím jak jsem usla . Ráno jsem se brobudila , do lesa proudily paprsky slunce a ozářili mi obličej . Bylo to né moc pěkné probuzení . Dnes je ten Den . Dnes vyhraji nebo prohraji . Vydala jsem se na cestu , šla jsem k tomu domu na tom poli , kde se odehrála poslední bitva , a kde se odehraje další , krvavější . Stoupla jsem si před dům , a zařvala . ,, Voldemorte kde jsi !!!" kupodivu byl v tom domě , vyšel se spoustou Smrtijedů . Naštěstí mezi nima nebyl Snape . ,, ooo podívejme kdo nás přišel navštívit , už jsem myslel , že se neuvidíme . Minule jsi mě ne moc pěkně vyhnala , to se při kamarádském souboji nedělá , to tě Brumbál nenaučil ? Doufám že jsi to přišla napravit a nebo si se přišla omluvit . " v duchu jsem se usmála " přišla jsem to napravit , napravit to co jsem neudělala minule , a to zabít tě!!! " vytáhla jsem hůlku , a poslala na něj slabé kouzlo , kupodivu mi ho oplatil ještě slabějším . Když už mě přestávalo bavit si s ním hrát , řekla jsem silnější kouzlo ale i on ho stihl vyslovit stejně se mnou . Bohužel jsem se netrefila ale ránu jsem schytala já . Odletěla jsem dobrých 10 metrů . Se spáleným břichem . Bolelo to více než smrt . Hnusně se začal smát . Pak jsme proti sobě pouštěli více a více silnější kouzla . Ale bylo je těžké ovládat , většinou jsem se netrefila . Pomalu ale jistě jsem ztrácela všechny síli . Když jsem ležela na zemi , již jsem věděla že prohraju , a tím sklamu celý svět . A najednou se mi před očima objevilo vražedné kouzlo , který mě naučil Snape . V soukromých hodinách , na které jsem chodila jen kvůli Snapeovi . Seslala jsem ho na něho a on . Se proměnil v žížalu . Všichni Smrtijedi co stáli kolem rychle utekli . Doplazila jsem k Voldemortovi a roztrhla ho . Začala se chvít země mraky se seskupili a začalo pršet , po 5 minutách , stejně jako přišli zas odešli . Brumbál mi o tom vyprávěl , prý až na světě zkončí zlo Mraky udělají to co právě udělali . Zapíchla jsem zase hůlku do země a portovala jsem se zraněná ( těžce zraněná ) na pozemky Bradavic . Zrovna na školním dvoře stál Hagrid . Všiml si mě a běžel ke mně . Na něco se mě ptal , ale to už jsem ztrácela vědomí . Cítila jsem že mě někdo někam nese . A někdo u mě stojí a mluví na mě , cítila jsem pokrívku na mém těle . Ale nemohla jsem se vzbudit . Bylo jisté , že tam byl Brumbál , možna i Snape , a spoustu jiných profesorů ale nemohla jsem vědět kdo . To už jsem doslova ztrácela svědomí . Spala jsem dlouhou dobu . Když jsem se probudila. Byl to asi tak měsíc od té bitvi , cítila jsem se né moc dobře , rána ještě nebyla zahojená ale znala jsem kouzlo . Vzala jsem si svou hůlku ze stolku vedle , položila jí na ránu . Musela jsem siknout bolestí . Řekla jsem zaklínadlo , a sledovala jak se rána hojí , ale nevšimla jsem si , že tu nejsem sama . Ve dveří stál Severus Snape . Nevěřícně na mě koukal a pak vyhrkl ,, Sakra co tě to napadlo , copak nechápeš že jsi mohla umřít ? Mohla jsi tím zabít i nás !! Copak je ti všechno jedno ? Když sem od tebe ten večer odcházel , nemyslel jsem si , že uděláš zrovna tohle " tak .. to není možné ,, Tak já se tady snažím skončit se zlem , a jediný čeho se dostanu je to , že mě mohl zabít , že jsem všechny dostala do nebezpečí , sakra ale já s tím nemohla žít . Již ten večer jsem ti řekla že s tím něco musím udělat že nemůžu čekat až mě zabije . " … Pomalu ke mně přistupoval sedl si na postel a já stále pociťovala tu bolest v břichu . Chytl mi hlavu a přitiskl jí na svou hruď … ,, znova se omlouvám , ty jsi vyhrála měli bychom slavit a já na tebe místo toho řvu , odpusť , měla by jsi spát jsi ještě unavená , a asi si neuvědomuješ že jsi zmeškala Vánoce , něco pro tebe mám , ale otevři to až budu pryč . O silvestru bude taneční párty v Prasinkách . Tak se uzdrav ať si můžem zatančit . podal mi červenou krabičku , a odvlál pryč . Když za sebou zavřel dveře . Podívala jsem se na tu krásnou červenou krabičku . Takovou sem si představovala , že mi dá snoubenec , ale teď jsem byla nadšenější . Pomalu jsem jí se zavřenýma očima otevřela , když už to nešlo otevřít víc . Otevřela jsem
kniha 8
11. dubna 2010 v 17:29
My magic live
(by Katkaklem)
Když jsem se narodila, žila jsem s otcem. Matka mi zemřela při porodu a já
jsem ze záhadného důvodu přežila. Doktoři o mně mluví dodnes jako o zázračném
dítěti. S otcem jsem žila celých 13 let, poté zemřel. Den po jeho pohřbu si pro mě
měla přijít sociální pracovnice, ale já za žádnou cenu nechtěla do dětského domova.
Nedokázala bych si představit, že bych tam mezi nimi musela být, více se mi
líbila představa, že budu žít v lese se srnami. Tento nápad se mi zamlouval. Vrátila
jsem se tedy domů, ale jen abych si zabalila nejdůležitější věci a šla jsem po polní cestě směrem k lesu. Když jsem vešla do spárů lesa, cítila jsem se hned volnější, kolem mě proudila zvláštní energie, kterou vydával. Vešla jsem hlouběji do lesa a po kilometru cesty rozlehlým lesem jsem hodila věci na mech a šla pro nějaké dřevo. Najednou jsem si uvědomila, že jsem si nevzala žádné peníze… Ale co, v lese je potřebovat nebudu, je léto a v lese se něco najde. Nanosila jsem několik větví, různých klacků a celkově všechno, z čeho se dá postavit nějaký malý úkryt. Udělala jsem si základy mezi čtyřmi stromy, provazem přivázala ke kmenům nanošené klacky a pokrýla jsem je menšími větvičkami. Přibližně po hodině práce se mi to konečně povedlo. Přede mnou stál pěkný příbytek, musela jsem se nahlas pochválit, protože vypadal i celkem bytelně. Všechny moje věci jsem naházela dovnitř a udělala jsem ještě jakési dveře. Začalo se ochlazovat.
Nasbírala jsem kameny a před domek jsem je položila do kolečka, takže vzniklo malé ohniště. Musela jsem si také sehnat nějakou potravu. Jelikož první den mi nešlo nic ulovit,
musela jsem si vystačit s boruvčím. Byla jsem tak půl kilometru od domku, když
jsem uslyšela křupnutí. Mírně jsem se lekla, ale nechala jsem to být, třeba to byl
jen pouhý králík, ale raději jsem šla zpět k domku. Z dálky jsem viděla mé věci rozházené
venku na zemi. ,,Sakra co to je?" ptala jsem se sama sebe. Podívala jsem se dovnitř,
ale tam už nic nebylo, ani kolem jsem neviděla žádné stopy. ,,To nemohlo být zvíře!" řekla jsem s údivem. Nerozmýšlela jsem se, vzala jsem si pár věcí, protože
tady jsem už vážně být nechtěla. Zaslechla jsem jakýsi hlas, ale nerozuměla jsem mu. Viděla jsem modré světlo a odletěla jsem kus, takže jsem škrtla čelem o pařez. Zvedla
jsem se a utíkala, přes oči mi přitom tekl slabý pramínek krve. Vběhla jsem mezi dva
stromy, ale najednou to vypadalo, jako bych nebyla v tom lese co předtím.
Les ztemněl, byl strašidelnější a kolem se ozývaly zvláštní zvuky, nejpíš vytí vlků. V tu
chvíli sem se zastavila rozhlédla se kolem. Naštěstí tam nic nebylo, ale v dálce jsem
slyšela někoho jásat, ale po čase hlasy utichly. Postupovala jsem dál, když mě
znenadání něco chytlo za nohu a bodlo přímo do stehna. Zasyčela jsem bolestí.
Ohlédla jsem se po útočníkovi. Udiveně jsem zalapala po dechu, to nebyl člověk, ani zvíře,
ale kořen stromu. Snažila jsem se vyprostit, ale nešlo to, strom mě svíral příliš silně.
Vzpoměla jsem si, že mám v kapse nůž . Vytáhla jsem ho a bodla do kořenu. Ten naštěstí povolil a stáhl se. Rychle jsem utekla, ale musela jsem stále myslet na ten zvláštní strom. Předemnou se objevila nějaká louka nebo něco podobného. Stále jsem utíkala dopředu. Když jsem vyběhla, zahlédla jsem siluetu muže v dlouhém černém hábitu. Chtěla jsem se ho zeptat kde to jsem a co se děje, ale než jsem otevřela pusu, vyletělo na mě zas nějaké barevné světlo a já znovu odletěla o kus dál. Pak ke mně přišel s omluvou, ale tvrdil, že mě nezná, a že sem nepatřím, což je vlastně pravda. Podíval se na mou zakrvácenou hlavu a probodnutou nohu. ,,Já jsem profesor Snape, odnesu tě na ošetřovnu a pak se uvidí, co dál." Líbil se mi, měl krásné, dlouhé, černé vlasy, onyxové oči, no zkrátka byl to fešák. Nevím proč ale z nějakého důvodu jsem začínala ztrácet vědomí…
jsem ze záhadného důvodu přežila. Doktoři o mně mluví dodnes jako o zázračném
dítěti. S otcem jsem žila celých 13 let, poté zemřel. Den po jeho pohřbu si pro mě
měla přijít sociální pracovnice, ale já za žádnou cenu nechtěla do dětského domova.
Nedokázala bych si představit, že bych tam mezi nimi musela být, více se mi
líbila představa, že budu žít v lese se srnami. Tento nápad se mi zamlouval. Vrátila
jsem se tedy domů, ale jen abych si zabalila nejdůležitější věci a šla jsem po polní cestě směrem k lesu. Když jsem vešla do spárů lesa, cítila jsem se hned volnější, kolem mě proudila zvláštní energie, kterou vydával. Vešla jsem hlouběji do lesa a po kilometru cesty rozlehlým lesem jsem hodila věci na mech a šla pro nějaké dřevo. Najednou jsem si uvědomila, že jsem si nevzala žádné peníze… Ale co, v lese je potřebovat nebudu, je léto a v lese se něco najde. Nanosila jsem několik větví, různých klacků a celkově všechno, z čeho se dá postavit nějaký malý úkryt. Udělala jsem si základy mezi čtyřmi stromy, provazem přivázala ke kmenům nanošené klacky a pokrýla jsem je menšími větvičkami. Přibližně po hodině práce se mi to konečně povedlo. Přede mnou stál pěkný příbytek, musela jsem se nahlas pochválit, protože vypadal i celkem bytelně. Všechny moje věci jsem naházela dovnitř a udělala jsem ještě jakési dveře. Začalo se ochlazovat.
Nasbírala jsem kameny a před domek jsem je položila do kolečka, takže vzniklo malé ohniště. Musela jsem si také sehnat nějakou potravu. Jelikož první den mi nešlo nic ulovit,
musela jsem si vystačit s boruvčím. Byla jsem tak půl kilometru od domku, když
jsem uslyšela křupnutí. Mírně jsem se lekla, ale nechala jsem to být, třeba to byl
jen pouhý králík, ale raději jsem šla zpět k domku. Z dálky jsem viděla mé věci rozházené
venku na zemi. ,,Sakra co to je?" ptala jsem se sama sebe. Podívala jsem se dovnitř,
ale tam už nic nebylo, ani kolem jsem neviděla žádné stopy. ,,To nemohlo být zvíře!" řekla jsem s údivem. Nerozmýšlela jsem se, vzala jsem si pár věcí, protože
tady jsem už vážně být nechtěla. Zaslechla jsem jakýsi hlas, ale nerozuměla jsem mu. Viděla jsem modré světlo a odletěla jsem kus, takže jsem škrtla čelem o pařez. Zvedla
jsem se a utíkala, přes oči mi přitom tekl slabý pramínek krve. Vběhla jsem mezi dva
stromy, ale najednou to vypadalo, jako bych nebyla v tom lese co předtím.
Les ztemněl, byl strašidelnější a kolem se ozývaly zvláštní zvuky, nejpíš vytí vlků. V tu
chvíli sem se zastavila rozhlédla se kolem. Naštěstí tam nic nebylo, ale v dálce jsem
slyšela někoho jásat, ale po čase hlasy utichly. Postupovala jsem dál, když mě
znenadání něco chytlo za nohu a bodlo přímo do stehna. Zasyčela jsem bolestí.
Ohlédla jsem se po útočníkovi. Udiveně jsem zalapala po dechu, to nebyl člověk, ani zvíře,
ale kořen stromu. Snažila jsem se vyprostit, ale nešlo to, strom mě svíral příliš silně.
Vzpoměla jsem si, že mám v kapse nůž . Vytáhla jsem ho a bodla do kořenu. Ten naštěstí povolil a stáhl se. Rychle jsem utekla, ale musela jsem stále myslet na ten zvláštní strom. Předemnou se objevila nějaká louka nebo něco podobného. Stále jsem utíkala dopředu. Když jsem vyběhla, zahlédla jsem siluetu muže v dlouhém černém hábitu. Chtěla jsem se ho zeptat kde to jsem a co se děje, ale než jsem otevřela pusu, vyletělo na mě zas nějaké barevné světlo a já znovu odletěla o kus dál. Pak ke mně přišel s omluvou, ale tvrdil, že mě nezná, a že sem nepatřím, což je vlastně pravda. Podíval se na mou zakrvácenou hlavu a probodnutou nohu. ,,Já jsem profesor Snape, odnesu tě na ošetřovnu a pak se uvidí, co dál." Líbil se mi, měl krásné, dlouhé, černé vlasy, onyxové oči, no zkrátka byl to fešák. Nevím proč ale z nějakého důvodu jsem začínala ztrácet vědomí…
Když jsem se probrala, promnula jsem si oči a porozhlédla se. Byla jsem ve velké
studené místnosti a vedle mě ležel nějaký chlapec, asi s otřesem mozku. Musela jsem se zasmát, jelikož jsem si představovala, jak s sebou mlátí s brekem o zeď. Začala jsem se smát nahlas. Žena u topení, která se zřejmě snažila roztopit místnost, se na mě podívala.
,,Á, vy už jste vzhůru? Měli jsme o Vás obavy, vypadalo to s vámi zle. Nejspíš jste zakopla o kmen Harany, to je prudce jedovatý strom. Do půl hodiny po bodnutí ztrácíte vědomí, kdyby Vás pan profesor Snape nedoprovodil ke hradu, mohla jste být mrtvá." Pořád mluvila, ale ja jí po chvíli přestala vnímat. Najednou jaky by mě něco uhodilo do hlavy.
,,SNAPE?" zeptala jsem se překvapeně. Ona jen na chvíli zmlkla a podívala se na mě vražedným pohledem. ,,Ano... Snape je profesor zde na Bradavické škole, ale vy zřejmě nejste studentka, že?" Přemýšlela jsem co říci, jestli lhát nebo říci pravdu. Kdybych nebyla student mohla by mě třeba zabít nebo něco podobného, ale přeci jen pravda vítězí.
,,Ne, nejsem, vlatně ani nevím, co tu dělám, pamatuji si, že jsem prošla nějakým teleportem a pak mě chtěl zabít strom.." Když jsem to říkala, připadala jsem si jako blázen. Ona už jen něco zamručela a otočila se zpátky k topení. Začala jsem přemýšlet, ale ta paní začala nahlas klít. ,,Sakra, zas to blbý topení! To snad Brumbál nemůže poslat třeba i MUDLOVSKÉ opraváře? Myslím že by si s tím každý poradil líp než Filch!" Cože? Mudlovské? Absolutně jsem nechápala význam tohoto slova. Sakra kam jsem se to dostala? Všechno je tu divné. Ještě chvíli jsem přemýšlela o tom, kde jsem a co se tu děje. Paní už nesjpíš topení opravila sama, protože jsem pocítila závan tepla. Bylo mi
hned lépe a po chvíli jsem usnula ne zrovna klidným spánkem. Spala jsem tak 2 hodiny. Probrala jsem se a jelikož jsem se cítila celkem dobře, vstala jsem. Noha už mě vůbec nebolela. Otevřela jsem dveře a zírala na dlouhou, chladnou a temnou chodbu. Vyšla jsem přímo po ní, sešla pár schodů a viděla další dveře, tentokrát o hodně větší. Byl zevnitř slyšet hluk, zřejmě jásání dětí. Váhala jsem, ale zvědavost mě přemohla a já vešla. Všichni zmlkli, zírali na mě a já na ně. Muž s dlouhými bílými vousy uprostřed dlouhého stolu promluvil jako první. ,,Vítej děvče, jsme rádi, že jsi se probrala, obávali jsme se
nejhoršího. Nebýt…" nechtěla jsem to slyšet znova a tak jsem ho hrubě přerušila.
,,Já vím, nebýt pana profesora Snapea, mohla jsem být mrtvá. Jednou jsem to slyšela a už to znovu slyšet nechci." Muž s bílými vousy se na mě zpytavě podíval.
,,Dobrá, už to nebudeme dále rozebírat. Já jsem Albus Brumbál, ředitel školy. Toto jsou…"
Vyjmenoval mi všechna jména bradavických profesorů, ale já si stejně pamatuji jen tři.
,,Pojď sem, děvče," řekl uklidňujícím hlasem. Pomalu jsem k němu přistupovala a
sledovala pohledy mladých lidí kolem. ,,Co ta tady chce?" ozvalo se od
jednoho stolu pokrytého červeným ubrusem. Všimla jsem si, že na každém stole je
barevný ubrus sladěný s oblečením kouzelníků, zřejmě je tu nějaké řazení. Už jsem
byla u učitelského stolu a stoupla si před Brumbála. On jen ukázal nic
neříkajíc na židli před stolem, kterou tam teď donesl menší muž. Sedla jsem si
na ní. Brumbál ke mě přistoupil blíže a zeptal se mě, jak se jmenuji.
,,Kateřina, Kateřina Klementová." Brumbál to zopakoval celému sálu a pokynul směrem k malému muži. Muž na chvilku odběhl a za chvilku mu přinesl starý, ošoupaný klobouk. Nechápala jsem vpodstatě nic z toho, co jsem viděla. Podívala jsem se nahoru na strop, který mě zaujal. Musel ho malovat nějaký umělec, vypadal jako noční nebe. Najednou hvězdy překryl mrak a já překvapením téměř vyjekla. Tady žádný strop není! Jen čisté nebe! Byla jsem tím tolik zaujatá, takže jsem si nevšimla, když ten malý muž položil kloubouk na mou hlavu. Najednou klobouk začal mluvit. Lekla jsem se tak, že jsem z té židle ne příliš elegantním obloukem spadla. ,,Neboj se, děvče, je to Moudrý klobouk, nic ti neudělá. Posaď se znovu, prosím," řekl Brumbál. Posadila jsem se
tedy zpátky na židli a klobouk mě začal seznamovat s kolejemi. Tvrdil, že jsou čtyři, Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel, řekl mi o nich několik informací. Pro mě jsou prý hlavní Zmijozel a Nebelvír. Klobouk nemohl přijít na to, do které z nich mě má zařadit, ale nakonec mě zařadil do Nebelvíru. Říkala jsem si, že je to jednoduše kolej jako na jiných školách, s někým se tam spřátelím a vše bude v pořádku. Ale i přesto mě Zmijozel zajímal více. Vypadalo to, že i oni se zajímají o mě, kdežto Nebelvírští na mě skoro ani nepohlédli. Jediná dívka se se mnou dokázala bavit, ale jen proto, že jí to Brumbál nařídil. Cítila jsem se mizerně.
O týden později...
Seděla jsem ve společenské místnosti pozdě večer, nikdo se se mnou nebavil, jako obvykle se bavili mojí maličkostí. Potter s jeho přáteli po mě házeli koule z papírů a při tom nadšeně výskali. Už jsem to nemohla dál vydržet, stoupla jsem si a zakřičela na něj:
,,Sakra co si to o sobě myslíš, ty malý, hnusný, trapný ubožáku! Myslíš si, že jsem nějaký tvůj terč?? Doufaj, aby se ti nestalo něco zlého, třeba jednou upadneš nešťastnou náhodou na schodech!" Hrdě jsem vyšla ze společenské místnosti, a odešla do ředitelny za profesorem Brumbálem. Když jsem vešla, bez pozdravu jsem na něj hned vychrlila to, co si myslím. ,, Pane profesore, už nevím jak dál. Nikdo z mé koleje se se mnou nebaví, dělám jim tam akorát terč, jediná kolej, která mě respektuje je Zmijozel, žádám o okamžitý přestup, prosím, už to nevydržím.." Brumbál jen udiveně otevřel pusu.
,,Děvče, myslíš to vážně? Myslel jsem, že by jsi se dobře vyjímala v Nebelvíru, ale jak chceš, hned to jdu do Zmijozelské koleje oznámit. Ty si zatím zabal." Spokojeně jsem se usmála, byla jsem ráda, že budu mít profesora Snapea blíže a budu mít přátele na lepší úrovni než je ten hnusák Potter. Snad naposledy jsem se vracela do Nebelvírské společenské místnosti, ale tam mě čekalo vážně zajímavé překvapení.
studené místnosti a vedle mě ležel nějaký chlapec, asi s otřesem mozku. Musela jsem se zasmát, jelikož jsem si představovala, jak s sebou mlátí s brekem o zeď. Začala jsem se smát nahlas. Žena u topení, která se zřejmě snažila roztopit místnost, se na mě podívala.
,,Á, vy už jste vzhůru? Měli jsme o Vás obavy, vypadalo to s vámi zle. Nejspíš jste zakopla o kmen Harany, to je prudce jedovatý strom. Do půl hodiny po bodnutí ztrácíte vědomí, kdyby Vás pan profesor Snape nedoprovodil ke hradu, mohla jste být mrtvá." Pořád mluvila, ale ja jí po chvíli přestala vnímat. Najednou jaky by mě něco uhodilo do hlavy.
,,SNAPE?" zeptala jsem se překvapeně. Ona jen na chvíli zmlkla a podívala se na mě vražedným pohledem. ,,Ano... Snape je profesor zde na Bradavické škole, ale vy zřejmě nejste studentka, že?" Přemýšlela jsem co říci, jestli lhát nebo říci pravdu. Kdybych nebyla student mohla by mě třeba zabít nebo něco podobného, ale přeci jen pravda vítězí.
,,Ne, nejsem, vlatně ani nevím, co tu dělám, pamatuji si, že jsem prošla nějakým teleportem a pak mě chtěl zabít strom.." Když jsem to říkala, připadala jsem si jako blázen. Ona už jen něco zamručela a otočila se zpátky k topení. Začala jsem přemýšlet, ale ta paní začala nahlas klít. ,,Sakra, zas to blbý topení! To snad Brumbál nemůže poslat třeba i MUDLOVSKÉ opraváře? Myslím že by si s tím každý poradil líp než Filch!" Cože? Mudlovské? Absolutně jsem nechápala význam tohoto slova. Sakra kam jsem se to dostala? Všechno je tu divné. Ještě chvíli jsem přemýšlela o tom, kde jsem a co se tu děje. Paní už nesjpíš topení opravila sama, protože jsem pocítila závan tepla. Bylo mi
hned lépe a po chvíli jsem usnula ne zrovna klidným spánkem. Spala jsem tak 2 hodiny. Probrala jsem se a jelikož jsem se cítila celkem dobře, vstala jsem. Noha už mě vůbec nebolela. Otevřela jsem dveře a zírala na dlouhou, chladnou a temnou chodbu. Vyšla jsem přímo po ní, sešla pár schodů a viděla další dveře, tentokrát o hodně větší. Byl zevnitř slyšet hluk, zřejmě jásání dětí. Váhala jsem, ale zvědavost mě přemohla a já vešla. Všichni zmlkli, zírali na mě a já na ně. Muž s dlouhými bílými vousy uprostřed dlouhého stolu promluvil jako první. ,,Vítej děvče, jsme rádi, že jsi se probrala, obávali jsme se
nejhoršího. Nebýt…" nechtěla jsem to slyšet znova a tak jsem ho hrubě přerušila.
,,Já vím, nebýt pana profesora Snapea, mohla jsem být mrtvá. Jednou jsem to slyšela a už to znovu slyšet nechci." Muž s bílými vousy se na mě zpytavě podíval.
,,Dobrá, už to nebudeme dále rozebírat. Já jsem Albus Brumbál, ředitel školy. Toto jsou…"
Vyjmenoval mi všechna jména bradavických profesorů, ale já si stejně pamatuji jen tři.
,,Pojď sem, děvče," řekl uklidňujícím hlasem. Pomalu jsem k němu přistupovala a
sledovala pohledy mladých lidí kolem. ,,Co ta tady chce?" ozvalo se od
jednoho stolu pokrytého červeným ubrusem. Všimla jsem si, že na každém stole je
barevný ubrus sladěný s oblečením kouzelníků, zřejmě je tu nějaké řazení. Už jsem
byla u učitelského stolu a stoupla si před Brumbála. On jen ukázal nic
neříkajíc na židli před stolem, kterou tam teď donesl menší muž. Sedla jsem si
na ní. Brumbál ke mě přistoupil blíže a zeptal se mě, jak se jmenuji.
,,Kateřina, Kateřina Klementová." Brumbál to zopakoval celému sálu a pokynul směrem k malému muži. Muž na chvilku odběhl a za chvilku mu přinesl starý, ošoupaný klobouk. Nechápala jsem vpodstatě nic z toho, co jsem viděla. Podívala jsem se nahoru na strop, který mě zaujal. Musel ho malovat nějaký umělec, vypadal jako noční nebe. Najednou hvězdy překryl mrak a já překvapením téměř vyjekla. Tady žádný strop není! Jen čisté nebe! Byla jsem tím tolik zaujatá, takže jsem si nevšimla, když ten malý muž položil kloubouk na mou hlavu. Najednou klobouk začal mluvit. Lekla jsem se tak, že jsem z té židle ne příliš elegantním obloukem spadla. ,,Neboj se, děvče, je to Moudrý klobouk, nic ti neudělá. Posaď se znovu, prosím," řekl Brumbál. Posadila jsem se
tedy zpátky na židli a klobouk mě začal seznamovat s kolejemi. Tvrdil, že jsou čtyři, Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel, řekl mi o nich několik informací. Pro mě jsou prý hlavní Zmijozel a Nebelvír. Klobouk nemohl přijít na to, do které z nich mě má zařadit, ale nakonec mě zařadil do Nebelvíru. Říkala jsem si, že je to jednoduše kolej jako na jiných školách, s někým se tam spřátelím a vše bude v pořádku. Ale i přesto mě Zmijozel zajímal více. Vypadalo to, že i oni se zajímají o mě, kdežto Nebelvírští na mě skoro ani nepohlédli. Jediná dívka se se mnou dokázala bavit, ale jen proto, že jí to Brumbál nařídil. Cítila jsem se mizerně.
O týden později...
Seděla jsem ve společenské místnosti pozdě večer, nikdo se se mnou nebavil, jako obvykle se bavili mojí maličkostí. Potter s jeho přáteli po mě házeli koule z papírů a při tom nadšeně výskali. Už jsem to nemohla dál vydržet, stoupla jsem si a zakřičela na něj:
,,Sakra co si to o sobě myslíš, ty malý, hnusný, trapný ubožáku! Myslíš si, že jsem nějaký tvůj terč?? Doufaj, aby se ti nestalo něco zlého, třeba jednou upadneš nešťastnou náhodou na schodech!" Hrdě jsem vyšla ze společenské místnosti, a odešla do ředitelny za profesorem Brumbálem. Když jsem vešla, bez pozdravu jsem na něj hned vychrlila to, co si myslím. ,, Pane profesore, už nevím jak dál. Nikdo z mé koleje se se mnou nebaví, dělám jim tam akorát terč, jediná kolej, která mě respektuje je Zmijozel, žádám o okamžitý přestup, prosím, už to nevydržím.." Brumbál jen udiveně otevřel pusu.
,,Děvče, myslíš to vážně? Myslel jsem, že by jsi se dobře vyjímala v Nebelvíru, ale jak chceš, hned to jdu do Zmijozelské koleje oznámit. Ty si zatím zabal." Spokojeně jsem se usmála, byla jsem ráda, že budu mít profesora Snapea blíže a budu mít přátele na lepší úrovni než je ten hnusák Potter. Snad naposledy jsem se vracela do Nebelvírské společenské místnosti, ale tam mě čekalo vážně zajímavé překvapení.
Už jsem byla před dveřmi a otevírala jsem. V místnosti byla tma, jen vedle okna byůa zvláštní zelená mlha, se kterou jsem se ještě nikdy nesetkala. Vešla jsem dovnitř a do vlasů mi vletěl netopýr. Hrozně jsem se lekla a upadla na zem, hůlka se mi zakutálela pod stůl. Snažila jsem se jí vytáhnout, ale nedosáhla jsem na ni. To světlo se hrozně rychle blížilo ke mně, takže jsem si stoupla čelem k němu. Najednou jsem neviděla nic jiného, než zelenou barvu všude kolem. Asi mě to pohltilo když jsem byla otočená. Snažila jsem se z toho světla dostat, ale vůbec to nešlo. Všechno se se mnou točilo. Najednou mě to vyprsklo na vlhkou zem. Sebrala jsem se a vstala. Ocitla jsem se na nějakém poli, všude kolem byl les a uprostřed jen jeden dům. Zamířila jsem k němu. U dveří na židli seděli všichni mí bývalí kolejní spolužáci. Řvali na mě, ať je odtamtud dostanu. Nechápala jsem proč, vždyť se ke mně chovali hnusně, nebyl důvod, proč bych jim měla pomáhat. Ze dveří vyšel nějaký chlap s hadím nosem. Podle Brumbálova posledního popisu to měl být Voldemort . Chtěla jsem utéci, ale něco mi říkalo, že je musím zachránit. Přede mnou se objevila znenadání má hůlka. Rychle jsem jí vzala a poslala na údajného Voldyho jeden malý Expeliarmus, ale protože mi kouzla tolik nešla, ubránil se a poslal ho zpět na mě. Kus jsem odlétla a přistála ramenem na kameni. Vykřikla jsem bolestí. Rameno mě neuvěřitelně bolela, ale věděla jsem, že musím rychle vstát. Přistoupila jsem k Pánu zla přibližně na 10 metrů a on promluvil: ,,Áá, vítám tě tu, nebýt tvé matky, nikdy v životě bych tě nepotkal. Ale teď jsi tu a má nová síla také. Potter přežil, snažím se ho zbavit už dlouho, ale ty, ty jsi něco víc, ty jsi část mé síly. Bohužel jí nemám já, ale ty. Teď ale nadešel čas. Čas vzít si ji.." Cože? Chce mě zabít? ,,No dobře, vem si jí, ale proč je tady máš? K čemu ti jsou? Pusť je a mě si klidně zabij" pověděla jsem silným hlasem, navzdory tomu, že jsem měla strach. Voldemort se jen povýšeně usmál. ,,Ale Kate.. Ty víš, že to tak nechci. Chci aby viděli smrt jediné, která je mohla zachránit, aby viděli, jak tvou smrtí ztratí naději na záchranu. Ne jen na jejich, ale i celého kouzelnického světa. Ani Brumbál, ani mladý Potter by to nemohli udělat" Celá Nebelvírská kolej se na mě podívala a já jim pohled opětovala. Bylo jasné, že nic nechápeme. ,,Ale vždyť já jsem tu jen dva týdny, nemůžete mě zabít, tím by jste ztratil veškerou úctu. Umím jen základní kouzla, byla by to značná přesila." Doufala jsem, že to zapůsobí. "Ne, ty dobře víš, že umíš víc než já, ale neumíš to použít. Jsi lepší než oni všichni dohromady, ale nechtěla jsi to dát najevo. Věděl to i Snape, že, Severusi." Přivolal si ho k sobě. Snape nejdříve nevěděl, co se děje, ale hned si to uvědomil. Voldemort hned pokračoval ve svém rozshálém nudném proslovu.
"Ať je tu i Severus, i on rád uvidí tvou smrt, když si tě tak oblíbil." Nevím, jak se to stalo, ale najednou se mi před očima objevilo nějaké neznáme kouzlo. Netušila jsem, co
"Ať je tu i Severus, i on rád uvidí tvou smrt, když si tě tak oblíbil." Nevím, jak se to stalo, ale najednou se mi před očima objevilo nějaké neznáme kouzlo. Netušila jsem, co
kniha 7
11. dubna 2010 v 17:29
"Oh promiňte.Zapřemýšlela jsem se."
"V pořádku.Teď vám chci něco říct.Neposadíme se?"zeptal se a ukázal na blízkou lavičku.
"Klidně" odpověděla mu a začínala se bát toho co jí řekne.
"Pravý důvod proč jsem vás vytáhl z hodiny lektvarů byl právě Anne.Ale na nic o ní jsem se Vás ptát nechtěl.Jen jsem chtěl abychom byli dál od hradu.Víte.. dneska v noci.. "
Kathrin napnutě čekala co řekne.
"Dneska v noci jsme nalezli Anne.."
"Opravdu?Můžu jí vidět?Jak je na tom?"
"To je právě to.. je mrtvá.. někdo jí zavraždil.. !"
"Cože?! To né.Ona je určitě živá!"
Vykřikla Kathrin,ale uvědomovala si,že to je určitě pravda,ale uvěřit tomu nechtěla.Nasazovala pro ní život,když sledovala toho neznámého muže u komnaty Nejvyšší potřeby.A teď je mrtvá?To nemůže.Chtělo se jí brečet,ale nechtěla před Brumbálem vypadat jako padavka.Nakonec jí přece jenom pláč přemohl,a tak se schoulila do klubíčka a brečela.Nevěděla jak dlouho tam seděla,ale najednou jí někdo objal.Otevřela oči a uviděla Severuse.
"Je mi to líto." Zašeptal a políbil jí na čelo.
"Já- já.. omlouvám se.."
"To je v pořádku.Vím jak se cítíš."Přitáhl si jí blíž k sobě a snažil se jí uklidnit.
Asi po hodině si Kathrin uvědomila že už se stmívá a že jí je zima.Podívala se na Severuse,který tam s ní pořád seděl.Ten jí pohled opětoval.Zatřásla se zimou.Už jí bylo opravdu chladno.
"Pojď půjdeme do mého kabinetu.Uvařím ti čaj,ať se trochu zahřeješ." Nabídl jí Severus a poté se vydali do hradu.
Došli do jeho kabinetu a Severus jí uvařil čaj.
"Ví se alespoň kdo jí to udělal?" zeptala se po chvíli Kathrin.
"Nemáme tušení.Našli jsme jí ležet u komnaty Nejvyšší potřeby.."
Ani to nedořekl a Kathrin už vykřikla.
"Co se děje?" přiběhl ihned k ní.
"Nic.. já jen.. ale nic." Uklidňovala se Kathrin.Jen ona ví proč byla ten osudný den,kdy jí omráčil Severus u komnaty Nejvyšší potřeby.Kvůli tomu neznámému muži."Musím mu to říct" přemlouvala se v duchu."Musím"
"Já vím kdo jí zabil." Prohlásila najednou.
"Cože?" divil se Severus.
"Vím kdo zabil Anne.Byl to on." Ukázala před sebe a poté upadla do bezvědomí.
"Kathrin,Kathrin vstávej.Co se děje?!" pokoušel se jí vzbudit Severus.Když se mu to ani po 10 minutách nepodařilo,vyběhl na chodbu a začal volat o pomoc.Nedaleko byl Lupin,který ho zaslechl a honem mu běžel na pomoc.
"Co se stalo Severusi?"
"Ka-Kathrin " vykoktal ze sebe a ukázal na Kathrin ležící na podlaze jeho kabinetu.Lupin k ní přiběhl a snažil se zjistit co jí je,ale nepodařilo se mu to.
"Co se tady sakra stalo Severusi?Co dělá v noci u tebe v kabinetě to si vyjasníme pak,ale co se stalo?"
Severus neodpovídal.
"Co se stalo?" zakřičel na něj Lupin.
"Pro-promiň.Řekla že ví kdo zabil Anne,ukázala před sebe a pak najednou spadla na zem." Snažil se vysvětlit Severus.
"Musíme jí dostat na ošetřovnu a to rychle." Řekl Lupin,popadl Kathrin do náruče a utíkal na ošetřovnu."Poppy,pomoc."zakřičel,když dorazil na ošetřovnu a pokládal Kathrin do nejbližší postele."Co se děje,že tak křičíte?Severusi?" divila se,když zahlédla úplně bledého Severuse."Severus je v pořádku.Tady Kathrin." Ukázal Lupin na bezmocně ležící dívku na lůžku. "Panebože.. Kathrin?" vyjekla při pohledu na ní.Včera jí odtud pouštěla a byla úplně v pořádku."Co se stalo?" ptala se Lupina a ten jí řekl vše co se dozvěděl od Severuse."Dojdi pro Brumbála.Já se ní zatím podívám." Řekla. Po chvilce se vrátil Lupin s Brumbálem a McGonagalovou na ošetřovnu.
"Nemám tušení co jí je.Jediné co vím je to,že je v bezvědomí."
"Remus nám cestou oznámil co se stalo.Dá se teď něco dělat?" zeptal se Brumbál.
"Myslím že ne.Musíme počkat až se probudí.Kdyby jsme jí probudili kouzlem,mohlo by se jí něco stát.Myslím že jí má někdo,nebo něco, v moci.Musíme být opatrní."
"To je hrozné.Nejdřív Anne a teď se tohle stane Kathrin a hned první den co se vrátila do školy." Konstatovala McGonagalová.
"Kde je vůbec Severus?" zeptal se najednou Lupin.
Všichni se rozhlíželi,ale na ošetřovně nebyl.Našli ho stát opřeného u zdi vedle dveří na ošetřovnu.Byl stále bledý.Díval se směrem z hradu,ale ve skutečnosti přemýšlel.Teď už mu to všechno do sebe zapadalo.Jen on věděl co se tady dělo.Ale až teď mu to došlo.Věděl co musí udělat,ale nejdříve se s ní musí rozloučit.Nemůže to nikomu říct.Ví že by mu v tom chtěli zabránit a to nemohl dopustit.Nemohl dopustit aby se jí něco stalo.Prostě nemohl. Najednou se všiml že na něj všichni zírají.
"Omluvte mne.Zaskočilo mě to." Řekl a odešel do svého kabinetu.
Když se druhý den probudil slunce už stálo vysoko nad horami.Podíval se na hodinky.
"Cože?Jaktože mě nikdo nevzbudil?" málem vykřikl.Bylo půl desáté.Už dávno měl učit.Poté si ale vzpomněl na to co se stalo v noci.Asi proto ho nikdo nevzbudil dříve.Chtěli aby se z toho vyspal.Po chvilce přemýšlení vstal,oblékl se a vyrazil na ošetřovnu.Přišel za tou mladou a křehkou dívkou,která stále jen bezmocně ležela na lůžku.Pokaždé když spatřil její krásnou tvář uvědomil si jak moc mu na ní záleží a jak moc je do ní beznadějně zamilován.Přisunul si nejbližší židli a usedl vedle její postele.Vzal do dlaně její ruku a vzpomínal na všechny,byť i jen kratičké, momenty kdy byli spolu.Jak rád by vrátil čas zpátky,jak rád by znovu prožil ten moment kdy se jejich rty poprvé spojili v jedny a on ucítil že ona je ta pravá.Vzpomínal i na ostatní momenty prožité s ní.. vzpomínal na všechny jejich doteky a polibky.
Nikdo neví jak dlouho u ní seděl,ale bylo to dlouho.Když už začal tušit že je ten pravý čas,vstal,políbil jí a zašeptal:"Sbohem má lásko jediná."Ještě než zavřel dveře věnoval jí poslední pohled.
Další den našli ležet jeho tělo u jezera.Ten den se Kathrin probrala.Vzal si svůj život,aby ona mohla žít.
