způsobí, ale hodlala jsem ho použít "Bleskuhyn!" křikla jsem zcela instinktivně. Objevila se fialová barva a Voldemort zmizel. Něco mi říkalo, že není mrtvý, ale rychle jsem se rozběhla k Nebelvířanům a rozvázala je. Předem jsem řekla, ať se na nic neptají, zapíchla jsem do země hůlku a pronesla: ,,Portynium." Kouzlo nás teleportovalo zpět do Bradavic…
Všichni upadli na zem, bylo to otřesné přemisťování. Jeden kluk spadl rovnou na můj stůl. Jindy by mi to vadilo, ale teď je jiná situace. Když si Voldemort dokázal přivolat všechny Nebelvířany a mě, proč by to neměl dokázat zase? Rozhlédla jsem se kolem a hledala jsem dlouhý černý plášt. Sakra, kde je profesor Snape? Z rozmýšlení, kde je, mě vytrhl výkřik. ,,Někdo jde!" Brumbál, měla jsem se zbalit a on pro mě měl dojít. Zapomněla jsem na to. ,,Dělejte jako by nic jasný nechci do toho zatáhnout i Brumbála, ten má svých starostí dost." Všichni souhlasně kývli hlavou. Už se otevírali dveře a vešel Brumbál.
,,Kate? Můžeme jít?" V tomhle jsem je nemohla nechat.,,Pane? A nemohla bych se tam přestěhovat zítra? Teď už jsem vážně unavená, nechce se mi řešit, kde budu spát." Brumbál se podezíravě podíval na všechny okolo, ale pak řekl: ,,Myslím, že by ti tam pan Malfoy určitě rád udělal místo. Nu dobrá, tak zítra" a zavřel za sebou dveře. Otočila jsem se na spolužáky ,,Děkuji, teď tu počkejte a dělejte, jako kdyby se nic nestalo, jasný? Jdu najít profesora." Vyběhla jsem ze dveří, šla jsem se podívat, jestli se už nedostal do svého kabinetu. Vběhla jsem do sklepení, kouzlem, které mě instinktivně napadlo, jsem si otevřela, ale nikdo tam nebyl. Vyběhla jsem na školní dvůr a znovu chtěla použít to ne moc pěkné přemisťovací kouzlo, ale v tu chvíli mě někdo chytl za rameno. Otočila jsem se a skoro jsem nadšením zavýskla. Byl to Snape. Byla jsem mu vděčná za to, že jsem se už nemusela teleportovat tím hrozným stylem. ,,Kam jste chtěla jít?" zeptal se a podíval se na mě těma krásnýma očima ,,Jááá... No myslela jsem, že jste tam zůstal, tak jsem pro Vás chtěla jít.." Mírně se usmál. To není možné, poprvé se na mě usmál. A já myslela, že mě nenávidí! ,,Děkuji za vaší ochotu, ale já jsem již tady a Vy teď půjdete se mnou!" Co jsem zas provedla? ,,Jak jste se sem dostal?" Zastavil se a podíval se na mě. ,,To Vás, milá dámo, nemusí zajímat." Hoho… Řekl mi milá dámo… Já že jsem milá? To slyším prvně, ale líbí se mi to. Celou cestu do jeho kabinetu jsem už raději mlčela. Nechtěla jsem, aby mi zkazil ten hezký pocit, že mě má alespoň kapku rád tím, že mi řekne ,,Zmlkni". Když mě vtáhl do kabinetu, vyhrkl zvědavě: ,,K čertu, kdo jsi? Dostala jsi jednu celou kolej a mě k tomu do problémů!" Co to plácá? ,,No promiňte, ale ani já nevím, o co jde, nevím, jak jsem se do téhle země dostala, nevím, kdo jsem, nevím, kde jsem se naučila tyhle věci a už vůbec nevím ani to, proč jsem je nenechala zemřít, když je tak nesnáším. A promiňte, že jsem se pro Vás ještě chtěla vrátit, když jsem Vás neviděla tam kde jste měl být." Wow, já jsem se teda celkem rozjela. Myslím, že i on se kapánek zklidnil, jelikož jeho křeče v obličeji ustaly. ,,Omlouvám se za to, že jsem na Vás tak vyjel, jen nechápu, proč zrovna vy, jak jste získala jeho schopnosti, ale teď si nejsem jistý, jestli nejste nebezpečnější víc než on, jestli nás všechny nechcete zabít." Cože?? Teď vypadá celkem smutně.
,,Nevím, jak jsem získala jeho schopnosti, ale ano, jsem nebezpečnější než on. Ne tím, že bych ho dokázala zabít, ale jedno vím naprosto jistě, kdybych chtěla zabít někoho odsud, byl by to hlavně Potter a kdybych ho tolik chtěla zabít, tak už je mrtvý." Otočil se ke mně zády a šel pomalu k oknu, já ho jen nehybně sledovala. ,,Dobře. Vy všechna ta kozla umíte?" Nevěděla jsem, jestli mu to mám říci. ,,Dřív jsem nevěděla nic, ale když jsme byli na tom poli a Voldemort mi řekl, že umím polovinu jeho nejsilnějších kouzel, se kterými bych mohla zničit svět, všechna kouzla se mi jako zázrakem vybavila, ale nechci ani umřít a už vůbec ne mu je dát. Doufám, že když víte, že jsem s těmihle kouzly velice nebezpečná a mohla bych je využít, že mě nezabijete. Já je nechci využívat, ale mojí smrtí se Voldemortova kouzla vrátí zpět ke svému bývalému majiteli." Otočil se na mě zpět.
,,Dobře, teď jděte spát, probereme to zítra." Odešla jsem a šla si lehnout, nevěděla jsem, že mě přes noc napadne taková kravina. Ráno jsem se probudila , byla jsem velmi rozespalá . Když se mi otevřeli oči dokořán , předemnou stáli profesoři Brumbál , McGonagalová , Snape . Snape mě
chytl okamžitě za loket , a prudkým pohybem mě vytáhl z postele . Vykřikla jsem ,, au co to děláte " všichni na mě vražedně hleděli ,, Okamžitě jdete s námi , s vaší mocí nemůžete běhat jen tak po hradě , co kdyby jste něco někomu udělala " na Snapeovi bylo vidět , že je mu to líto ,, ale já je .. " ,, teď budete ticho hned zítra jdete do Azkabanu , aby vaše kouzla nemohl dostat do rukou Voldemort , mohl by s nima zničit celý svět " . Nechápala jsem , vždyť jsem teď silnější než on , nemůže mě zabít , znám kouzla na léčení , zabíjení , lámání , a i jiné , jeho jsou slabé . ,, nebo víte co ? Jdete hned dneska do Azkabanu , můžete si zabalit, Snape na Vás dohlídne " cože ? já … ,,ale pane profesore " ,, Ticho žádné ALE , jdete hned dnes . Pane profesore prosím dohlédněte na ní , aby neudělala nějakou kravinu " MCGonagalová a Brumbál již za sebou zavírali dveře , ještě chvíli jsem počkala , a pak na Snapea vyhrkla ,, musíte mi pomoci , nemůžu tu zůstat , nesmím do Azkabanu , zabili by mě tam a moc by se vrátila Voldemortovi , prosím pomožte " Snape sklonil hlavu ,, Odpuste ale nemůžu , nejde to , již jednou jsem Brumbála zradil , nemůžu to udělat zas , i kdybych chtěl prostě nemůžu " hlavu zas zvedl a podíval se jeho černýma očima do mých modrých ,, Dobře odpuste , ale musím to udělat , vy my bráníte , i když sem si slíbila , že to nikdy neudělám , musím , jen jsem Vám chtěla říci , že … že jsem Vás měla ráda " Snape se poměrně rychle zamračil , ale bylo vidět , že to bylo údivem ,, co prosím , co chcete dělat ? .. vy mě máte ráda ? " sklonila jsem hlavu , vytáhla hůlku , ale dala jsem jí pouze podél těla ,, Ano " hůlku sem namířila na něj , a řekla jedno zaklínadlo od Voldemorta , bylo to zaklínadlo , aby oběť na 10 minut omdlela . Kupodivu se to podařilo a Snape padl na zem ,, Promiňte " . Šla jsem pro
pero a napsala na pergamen : Drahý Albusi Brumbále . Dnes jste mě poměrně zaskočil tím co jste řekl . Do Azkabanu mě za žádnou cenu nedostanete . Odešla jsem , a tímto Vám slibuji , že moje kouzla se nedostanou Voldemortovi do rukou . Prosím nehledejte mě . Profesoru Snapeovi se nic nestalo , slíbila jsem mu , že nikomu nic neudělám , ani jemu , jen sem použila kouzlo , za 10 minut by se měl probrat , a být zase čilý . Vaše Kate .
- pak jsem vzala menší kus pergamenu a napsala na něj místo , v kterých oblastech se budu nacházet . Zmačkala jsem to a vložila Snapeovi do dlaně . Vzala jsem si věci a odešla . Vyšla jsem bránou , a vešla do Temného lesa , jeho zvuky už mi nevadili , nevadilo mě nic , jen sem doufala , že Snape neřekne moje souřadnice Brumbálovi .
Šla jsem daleko lesem , cítila jsem možnou sílu , sálala ze mě . Cítila jsem , že chce , abych někoho zabila , ale já nemůžu . Nemůžu zabít neviného . Již večer mě napadla hrozná věc , kterou hodlám splnit . Až se připravým , půjdu zabít Voldemorta , až ho zabiju osvobodím všechny od všeho hrozného . Už se stmívalo . Snape se již určitě probral ,. Hodila jsem věci na zem , zdálo se že jsem byla na místě , tak jsem si lehla na měkkou zem , když jsem usínala , stihla jsem zaslechnout nějaké kroky , sedla si , a rozhlédla se . Kdo to může být ? V dáli jsem viděla stín někoho , zřejmě člověka . Vysokého člověka . Stál tam bez pohnutí , ale pak se přeci jen pohnul . Šel mi naproti . Nejdřív jsem nevěděla kdo to je , ale byl to Snape . Musel si přečíst ten dopis , a přišel . Myslela jsem , že nepřijde , že po tom co jsem mu udělala mě bude nenávidět . Ale vypadal vcelku klidně . Bez řečí si sedl a pak se zeptal ,, proč ste mě omráčila ?
proč jste utekla ? jakto že mě máte ráda , jindy jsem velmi chápavý člověk ale dnes , dnes nechápu vůbec nic " podívala jsem se mu na ústa měl je zvlhlé ,, já jsem musela utíct , je mi 13 a mám jít do Azkabanu , to nejde . Omráčila jsem Vás proto , že jsem mě nechtěl pustit . A mám Vás ráda ? ano mám, ale důvod nemusíte vědět , neměl jste se o tom vůbec dozvědět , vypadlo mi to . A ještě jednou se Vám omlouvám za to co jsem Vám udělala " usmál se ,, omluva se přijímá , ale to že mě …….….máte ráda mi musíte vysvětlit " Sakra copak nerozumí ? ,, Hele pokud ste mě přišel vyslíchat kvůli tomu .. Tak zas můžete odejít , jelikož o to nestojím , a už mám jasno , všechno je na mě , všechno , a já nechci žít v tom , že sem jednou přijde Voldemort a zabije mě ve spánku " Snape se cítil asi velmi blbě ,, Odpuste za mojí zvědavost , ale řekněte mi , co myslíte že je všechno na Vás ? , co chcete dělat ? " otočila jsem se k němu zády , nevím proč , ale v tuhle chvíli jsem ho nenáviděla . Uvědomila jsem si , že byla chyba mu dát mé souřadnice . Teď mi bude chtít zabránit , nebo bude chtít jít se mnou , ale já slíbila , že do toho nezapletu nikoho jiného . ,, prosím , odejděte byla chyba Vám vše říci . Vše se dozvíte až to zkončí . Jděte prosím , zítra bude těžký boj … Tak odejděte !!!!! " asi se lekl , ale zabralo to . Odešel . Stále ho miluji , ale nechci aby viděl co se stane , buď já , nebo Voldemort . Jeden musí vyhrát . Nemůžu čekat . Musím se vyspat . A šla jsem si lehnout . Ani nevím jak jsem usla . Ráno jsem se brobudila , do lesa proudily paprsky slunce a ozářili mi obličej . Bylo to né moc pěkné probuzení . Dnes je ten Den . Dnes vyhraji nebo prohraji . Vydala jsem se na cestu , šla jsem k tomu domu na tom poli , kde se odehrála poslední bitva , a kde se odehraje další , krvavější . Stoupla jsem si před dům , a zařvala . ,, Voldemorte kde jsi !!!" kupodivu byl v tom domě , vyšel se spoustou Smrtijedů . Naštěstí mezi nima nebyl Snape . ,, ooo podívejme kdo nás přišel navštívit , už jsem myslel , že se neuvidíme . Minule jsi mě ne moc pěkně vyhnala , to se při kamarádském souboji nedělá , to tě Brumbál nenaučil ? Doufám že jsi to přišla napravit a nebo si se přišla omluvit . " v duchu jsem se usmála " přišla jsem to napravit , napravit to co jsem neudělala minule , a to zabít tě!!! " vytáhla jsem hůlku , a poslala na něj slabé kouzlo , kupodivu mi ho oplatil ještě slabějším . Když už mě přestávalo bavit si s ním hrát , řekla jsem silnější kouzlo ale i on ho stihl vyslovit stejně se mnou . Bohužel jsem se netrefila ale ránu jsem schytala já . Odletěla jsem dobrých 10 metrů . Se spáleným břichem . Bolelo to více než smrt . Hnusně se začal smát . Pak jsme proti sobě pouštěli více a více silnější kouzla . Ale bylo je těžké ovládat , většinou jsem se netrefila . Pomalu ale jistě jsem ztrácela všechny síli . Když jsem ležela na zemi , již jsem věděla že prohraju , a tím sklamu celý svět . A najednou se mi před očima objevilo vražedné kouzlo , který mě naučil Snape . V soukromých hodinách , na které jsem chodila jen kvůli Snapeovi . Seslala jsem ho na něho a on . Se proměnil v žížalu . Všichni Smrtijedi co stáli kolem rychle utekli . Doplazila jsem k Voldemortovi a roztrhla ho . Začala se chvít země mraky se seskupili a začalo pršet , po 5 minutách , stejně jako přišli zas odešli . Brumbál mi o tom vyprávěl , prý až na světě zkončí zlo Mraky udělají to co právě udělali . Zapíchla jsem zase hůlku do země a portovala jsem se zraněná ( těžce zraněná ) na pozemky Bradavic . Zrovna na školním dvoře stál Hagrid . Všiml si mě a běžel ke mně . Na něco se mě ptal , ale to už jsem ztrácela vědomí . Cítila jsem že mě někdo někam nese . A někdo u mě stojí a mluví na mě , cítila jsem pokrívku na mém těle . Ale nemohla jsem se vzbudit . Bylo jisté , že tam byl Brumbál , možna i Snape , a spoustu jiných profesorů ale nemohla jsem vědět kdo . To už jsem doslova ztrácela svědomí . Spala jsem dlouhou dobu . Když jsem se probudila. Byl to asi tak měsíc od té bitvi , cítila jsem se né moc dobře , rána ještě nebyla zahojená ale znala jsem kouzlo . Vzala jsem si svou hůlku ze stolku vedle , položila jí na ránu . Musela jsem siknout bolestí . Řekla jsem zaklínadlo , a sledovala jak se rána hojí , ale nevšimla jsem si , že tu nejsem sama . Ve dveří stál Severus Snape . Nevěřícně na mě koukal a pak vyhrkl ,, Sakra co tě to napadlo , copak nechápeš že jsi mohla umřít ? Mohla jsi tím zabít i nás !! Copak je ti všechno jedno ? Když sem od tebe ten večer odcházel , nemyslel jsem si , že uděláš zrovna tohle " tak .. to není možné ,, Tak já se tady snažím skončit se zlem , a jediný čeho se dostanu je to , že mě mohl zabít , že jsem všechny dostala do nebezpečí , sakra ale já s tím nemohla žít . Již ten večer jsem ti řekla že s tím něco musím udělat že nemůžu čekat až mě zabije . " … Pomalu ke mně přistupoval sedl si na postel a já stále pociťovala tu bolest v břichu . Chytl mi hlavu a přitiskl jí na svou hruď … ,, znova se omlouvám , ty jsi vyhrála měli bychom slavit a já na tebe místo toho řvu , odpusť , měla by jsi spát jsi ještě unavená , a asi si neuvědomuješ že jsi zmeškala Vánoce , něco pro tebe mám , ale otevři to až budu pryč . O silvestru bude taneční párty v Prasinkách . Tak se uzdrav ať si můžem zatančit . podal mi červenou krabičku , a odvlál pryč . Když za sebou zavřel dveře . Podívala jsem se na tu krásnou červenou krabičku . Takovou sem si představovala , že mi dá snoubenec , ale teď jsem byla nadšenější . Pomalu jsem jí se zavřenýma očima otevřela , když už to nešlo otevřít víc . Otevřela jsem